7 C 30/2026-25 – Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s přísl. a uvedla, že se jedná o nevracenou část zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy ze dne , datum, ve výši , částka, a navýšené dne , datum, o , částka, . Částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a sjednaný poplatek ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokutu , částka, , náklady vymáhání , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .2. Ze listiny označené jako Smlouva o zápůjčce a Dodatek ke smlouvě o úvěru č., hodnota, soud zjistil, že tyto dokumenty, který byly poskytnuty v elektronické podobě, neobsahují žádný elektronický podpis, a to ani zaručený. Za žalobkyni obsahuje zobrazení dvou paraf a tento znak lze nejspíš považovat za skutečný podpis na dokument v listinné podobě a jeho zobrazení při následujícím naskenování listiny. Za žalovaného je oddílu podpis klienta uvedeno jméno, příjmení, datum ( , datum, resp. , datum, ), čas a PIN kód , Anonymizováno, , resp., Anonymizováno, .3. Žalobkyně však nijak neobjasnila, jak je toto číselné označení provázáno s osobou žalovaného, jakým způsobem a za jakých podmínek došlo k přiřazení číselného kódu ke konkrétním dokumentům, ať již v listinné nebo elektronické formě. Zejména neuvedla, jakým způsobem došlo k identifikaci osoby, která měla číselným kódem dokument opatřit.4. Pokud se týká dalších předložených důkazů, z žádného z nich nevyplývá jakékoli spojení s osobou žalovaného, nebyl předložen žádný důkaz, že by žalobkyně komunikovala právě s žalovaným. Rovněž není zřejmé, že to byl skutečně žalovaný, kdo a jakým způsobem číselný kód připojil, kdy byl připojen, proč právě takový číselný kód. Žádný z předložených důkazů žalovaného jakkoli ani v nejmenším objektivně nepropojuje s jednáními, které žalobkyně tvrdí.5. Z předložených důkazů tak nebylo možno vytvořit jakýkoli nepřímý řetěz, který by logicky, alespoň s velkou pravděpodobností svědčil o tom, že smlouva a její dodatek byly v této konkrétní podobě uzavřeny s právě s žalovaným.6. Ze zprávy , jméno FO, ,a.s. má soud za prokázáno, že na účet žalovaného č., č. účtu, byly připsány platby ve výši , částka, (, datum, ) a ve výši , částka, (, datum, ) od žalobkyně.7. Pro vysvětlení, proč je třeba k elektronickým podpisům přistupovat obezřetně, je nutno uvést následující: Často se objevuje argument, že při podpisu v listinné podobě soud nevyžaduje ověřený podpis. Podpis na dokumentu v listinné podobě má však jiné atributy a jiné vlastnosti, které jsou jedinečné a je možno je zpětně vysledovat. Aby měl elektronický podpis vlastnosti vlastnoručního podpisu, je zapotřebí, aby byla věnována pozornost takovým atributům, které zajištění vlastností obdobných vlastnoručnímu podpisu zajišťují. Skutečnost, že je žalovaný v řízení pasivní, by rozhodně neměla bránit soudu v tom, aby řádně posoudil předložené důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Zejména pokud se týká dodržení písemné formy a samotného učinění právního jednání.8. Podle § 560 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.9. Problémem je tedy určitá certifikace systému a dále identifikace a autentizace.10. Písemný úkon v elektronické podobě může být s využitím elektronického podpisu, což je obdoba vlastnoručního podpisu ve smyslu § 561 o.z., čl. 25 eIDAS (Nařízení (EU) č. 910/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) a § 7 zák.č. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru. Při nutnosti zachování funkce písemné formy může nastat problém s úrovní elektronického podpisu. Zachování písemné formy v elektronické podobě je však od , datum, klíčové. Jednání nemůže být písemné, nejsou-li podmínky v § 562 o.z. splněny, ledaže je dokument podepsán potřebnou úrovní elektronického podpisu ve smyslu § 561o.z.11. Ve smyslu § 562 o.z.se jedná o elektronické systémy s dálkovým přístupem, tedy o prostředí, které není samonosné. Tzn., že informace o podpisu není v dokumentu a nelze podpis ověřit. Proto je nutné prokazovat parametry systému, jak jsou uvedeny v § 562 odst. 1 a 2 o.z. Přitom identita jednající osoby je dána registrací nebo přihlášením do systému. Pro písemnou formu jednání by měla být úroveň záruky značná nebo vysoká, protože jinak tuto jednající osobu nelze spolehlivě určit z takto použitých prostředků. V prostředí, které nevyhovuje požadavkům § 562 o.z. informace v něm uvedené o identitě přihlášené osoby nestačí. Je nutné prokázat, jaká právní jednání osoba učinila a není možno vycházet pouze z tvrzení žalobkyně. Je nutné prokázat, zda a co tvrzená osoba odklikla nebo připojila. Systém, který má vyhovět spolehlivosti podle § 562 o.z. musí být chráněn proti změnám a musí skutečně umožňovat zachycení obsahu jednání, a především musí být schopen určit jednající osobou ve vztahu k určitému jednání. Pro písemnou formu je nutné jako první řešit úroveň záruky za identitu jednající osoby v daném systému. Lze říct, že pokud tato záruka není alespoň značná, není taková záruka pro prokázání identity dostačující.12. Již z řady rozhodnutí odvolacích soudů je zřejmé, že soudy považují autentizaci a identifikaci za velmi důležitou. Například v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 577/2015 se konstatuje, že pokud chybí uznávaný elektronický podpis, nelze ho nahradit ověřovacím telefonátem ani předáním peněz. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 702/2014 vyplývá, že identita z pouhé registrace není věrohodná, pokud chybí též podpis jednajícího a chybí důkaz o odkliknutí přiloženého znění. Rovněž Krajský soud v Praze sp. zn. 28 Co 387/2015 konstatuje, že pokud chybí zaručený elektronický podpis pak IP adresa neautentizuje konkrétní osobou. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 485/2015 vyplývá, že použitý elektronický prostředek musí umožňovat identifikaci s takovou pravděpodobností, s jakou ji obvykle umožňuje vlastnoruční podpis.13. Podle názoru soudu i vzhledem k rozporné judikatuře, komentářům a literatuře je nutné projevovat spíše opatrnost a větší přísnost, zejména u povinné písemné formy jednání. Vytvoření nebo odcizení digitální identity osoby je totiž velmi snadné. Elektronické dokumenty mohou být v nezjistitelně měněny mnohem snáze než dokumenty listinné. Přitom nesporné je pouze to, co druhá strana učinila nesporným a pasivita neznamená souhlas. Je proto nutné analyzovat a rozlišovat jednotlivá řešení, zabývat se především úrovní identifikace a autentizace a případně prokazovat skutečně učiněné úkony v tvrzeném systému.14. Podle současného nařízení eIDAS může být elektronickým podpisem v podstatě cokoliv, co podepisující osoba používá k podepsání. Může to být dokonce obrázek, písmeno, ikona apod. Došlo tak ke značnému rozvolnění definice, co lze považovat za elektronický podpis, neboť podle současného znění se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.15. , právnická osoba, v podobě číselného kódu, jako v tomto případě, je sice elektronickým podpisem ve smyslu zákona, ale není elektronickým podpisem, který by byl alespoň zaručený.16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. V tomto ustanovení, jak nepřímo řešen tzv. prostý elektronický podpis, který nemá žádné náležitosti, nemusí nic splňovat, ale také nic nezaručuje. Zaručené elektronické podpisy zaručují pouze neporušenost podepsaného obsahu, zatímco kvalifikované a uznávané elektronické podpisy zaručují identitu podepsané osoby i neporušenost podepsaného obsahu. V praxi bývá prezentován jako prostý elektronický podpis například nakreslený nebo napsaný podpis, text, obrázek, biometrický podpis, který je do dokumentu vložen, případně jiná biometrická data. Na rozdíl od kryptografických elektronických podpisů (což jsou kvalifikované, uznávané a zaručené) prosté elektronické podpisy mohou existovat samy o sobě, lze je vytvořit dopředu, jsou přenosné tzn. že někdo musí vazbu s dokumentem vytvořit. Nejčastěji tuto vazbu vytváří druhá smluvní strana, nikoliv podepisující. Především přenosnost a schopnost kopírování prostého elektronického podpisu způsobuje, že je možno ho připojit k jakémukoliv dokumentu. Lze poukázat na to, že v projednávaném případě byly stejným kódem jako popisem označeny dvě různé části dokum