2 C 85/2026-23 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 178,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 19 900 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně na základě smlouvy vyplatila žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplnil. Žalobkyni uhradil pouze částku 82,38 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně přistoupila k vypovězení úvěru, o čemž žalovaného informovala a vyzvala ho k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však na dlužnou částku žalobkyni ničeho nezaplatil ani na předžalobní výzvu, která byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ověřila jeho totožnost, jak dokládá autorizace ověření totožnosti a BankID výpis, a dále zjišťovala příjem žalovaného z výpisu identifikovaných příjmů, tedy všech příjmových transakcí evidovaných na jeho účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že ověřený příjem žalovaného činil 27 006 Kč měsíčně, výše výdajů uvedená žalovaným činila 24 700 Kč, přičemž žalovaný sdělil, že domácnost sdílí s 1 pracujícím a 3 nepracujícími členy. Dále z výpisu vyplývá, že žalobkyně vypočetla disponibilní příjem žalovaného na částku 6 121,50 Kč. Na základě toho žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Podle smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 19 900 Kč. Z potvrzení banky vyžádaného soudem na návrh žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne , datum, žalovanému částku ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit smluvní úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 1,016 %. Smluvní úrok žalobkyně vyčíslila na částku 9 699,64 Kč. Splatnost úvěru byla ve smlouvě stanovena dnem , datum, . Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, který byl dle čl. VII. smlouvy vyčíslen na částku 158,89 Kč. RPSN podle smlouvy dosahovala 1 787,81 %. Žalovaný si také zvolil službu „Presto“, jež byla dle čl. VII. smlouvy zpoplatněna částkou ve výši 165 Kč za expresně vyplacenou tranši. Žalovaný splátky řádně nehradil, žalobkyni zaplatil pouze částku 82,38 Kč dne , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného s platbami splátek žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy o úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne , datum, . Žalovanému byla následně dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek. Žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když vycházela pouze z výpisu všech příjmových transakcí na účtu žalovaného a nedoložila ověřený příjem žalovaného. Výdaje žalovaného nezohlednila v jejich plné výši a nikterak je neověřovala, výši dalších závazků žalovaného či jeho platební morálku žalobkyně nezjišťovala vůbec. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud dodává, že důvod neplatnosti smlouvy spatřuje rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 1,016 % denně, tj. 370,84 % ročně) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,82 %).11. Soud tedy uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 7 917,62 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný uhradil 82,38 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonnéh