1 C 10/2021-10 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně jako nájemkyně bytu [číslo] v budově na adrese [adresa] se podanou žalobou domáhala na žalované jako na podnájemkyni zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky) z titulu neuhrazeného nájemného a záloh na služby. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž k částečnému zamítnutí žaloby došlo toliko na základě právního posouzení soudu. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně jako nájemkyně uzavřela dne 31. 10. 2019 se žalovanou jako podnájemkyní podnájemní smlouvu k bytu [číslo] na adrese [adresa] za sjednané nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně. Dále se žalovaná zavázala hradit i zálohu za služby ve výši 1 500 Kč. Celkem tak byla žalovaná povinna platit žalobkyni částku 13 500 Kč měsíčně (zjištěno ze smlouvy o podnájmu ze dne 31. 10. 2019). 6. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy za služby za měsíce prosinec 2019 a leden, únor a březen 2020. Její dluh na nájemném činí 52 500 Kč (nárok na zaplacení záloh za služby za měsíc prosinec 2019 nebyl uplatněn). 7. Žalovaná ničeho z toho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. V upomínce byla žalované poskytnuta lhůta k uhrazení dluhu (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2020). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí ani neprokazuje. 8. Právně byla věc posouzena jako podnájemní smlouva podle ustanovení § 2215 občanského zákoníku. Obsah podnájmu se řídí úpravou užití věci, která je obsahu podnájmu nejbližší, tj. v daném případě příslušnými ustanoveními občanského zákoníku o nájmu, především pak o nájmu bytu, tj. podle § 2201 a násl. občanského zákoníku. 9. Ustanovení § 2201 občanského zákoníku stanoví, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 občanského zákoníku se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 11. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 12. Ustanovení § 2251 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 13. Na základě předložených listin, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalovaná neplnila povinnosti podnájemce hradit řádně nájemné a zálohy spojené s užíváním bytu. Pokud jde o nárok žalobkyně na úhradu nájemného a plateb za služby, soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl. 14. Žaloba však byla zamítnuta, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, z částky 13 500 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, z částky 13 500 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení a z částky 13 500 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně přiznaný výrokem I tohoto rozsudku, neboť soud příslušné ustanovení podnájemní smlouvy považuje (v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně) s ohledem na výši smluvního úroku z prodlení za ujednání ukládající nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená, jelikož takový úrok (ve výši 91,25 % ročně) podstatně převyšuje výši zákonných úroků z prodlení, a k jeho sjednání tudíž nelze ve smyslu ustanovení § 2239 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přihlížet (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/ 2020, podle kterého je nájemce bytu při prodlení s placením nájemného povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši). 15. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Při poměřování úspěchu ve věci je dle přesvědčení soudu nezbytné přihlédnout nejen k jistině, nýbrž i k požadovanému příslušenství pohledávky představovanému smluvním úrokem z prodlení, jelikož úspěch ve věci je nutné posuzovat ohledně celého předmětu sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Promítnuto do poměrů dané věci to znamená, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 52 500 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % ze shora uvedených částek do zaplacení. Je-li tento smluvní úrok kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, znamená to, že žalobkyně reálně nad rámec jistiny požadovala zaplatit částku 72 048,75 Kč. Celkem se tedy domáhala zaplacení 124 548,75 Kč. Přiznána jí byla jistina ve výši 52 500 Kč a přisouzený úrok z prodlení ve výši 10 % ročně by, pokud by byl kapitalizován, činil 7 895,75 Kč. Reálně bylo tedy žalobkyni přiznáno 60 395,75 Kč a její úspěch ve věci tedy činil 48,49 %. Ke kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku soud přistoupil s odkazem na ustanovení § 154 odst. 1 občanského soudního řádu a v souladu s názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Vzhledem k tomu, že rozdíl úspěchu a neúspěchu je zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.