8 C 297/2022-167 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou ze dne 7. 9. 2022 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 23 565 Kč s úrokem 21,55 % ročně z částky 23 565 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 23 565 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení a částky 300 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalované dne 10. 8. 2021 a částka 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná byla povinna poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky v celkové výši 37 500 Kč uhradit žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci na účet žalobkyně, 1. splátka byla splatná dne 20. 9. 2021. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, v souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru dne 27. 2. 2022, písemné oznámení bylo žalované odesláno téhož dne. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 300 Kč, tato představuje náklady za upomínání, a to za celkem 3 upomínky ze dne 26. 12. 2021, 27. 1. 2022 a zesplatnění ze dne 27. 2. 2022, jehož součástí je i předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. Ke dni zesplatnění úvěru dluh představoval 23 965 Kč. Po zesplatnění žalovaná uhradila na dlužných splátkách 4 600 Kč a na jistině částku 400 Kč. V současné době je žalovaná v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 23 545 Kč. Ve smlouvě byl dohodnut roční zápůjční úrok ve výši 21,55 %. Tento požaduje žalobkyně ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, to je od 28. 2. 2022 až do úplného zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalované. Žalovaná v odporu uvedla, že od žalobkyně převzala částku 30 000 Kč, na kterou doposud splatila 20 099 Kč. Dle žalované zbývá žalobkyni na vypořádání bezdůvodného obohacení doplatit 9 901 Kč, kdy navrhla, aby ve zbývající části byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Dále žalovaná navrhla, aby s ohledem na její tíživý finanční stav jí bylo umožněno splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách po 500 Kč. Dle žalované je jednak úvěrová smlouva v rozporu s dobrými mravy. Výše RPSN dle smlouvy byla sjednána na 35,2 % ročně, což je více než čtyřnásobek obvyklé sazby dle ČNB. Dle žalované je smlouva o úvěru absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně, jako věřitele, posoudit s odbornou péči úvěruschopnost žalované. Uzavření smlouvy o úvěru se zástupcem žalobkyně probíhalo telefonicky, žalovaná jednala s obchodním zástupcem po telefonu. Žalovaná dokládala poslední výpis bankovního účtu za 3 měsíce a 3 poslední výplatní pásky. Dokumenty odeslala na e-mail zástupce žalobkyně. Po schválení úvěru byla úvěrová smlouva podepsána s ověřeným podpisem. Zástupce žalobkyně nezajímaly ani další zásadní údaje týkající se příjmů žalované, především se vůbec nezajímala o výdajovou stránku domácnosti, taktéž se neptala na případné další finanční závazky, a jak je zvládá žalovaná splácet. Pohyby na bankovním účtu, jehož výpis byl žalobkyni předložen, vypadal tak, že na účtu byly velmi nízké pohyby jasně vykazující nepoměr mezi příjmem a výdaji na měsíční splátky úvěrovým společnostem. V období podpisu smlouvy v srpnu 2021 žalovaná splácela splátky celkem 17 nebankovních úvěrů u 12 společností. [právnická osoba], hradila měsíční splátku 3 221 Kč, společnosti [právnická osoba], splátku 2 922,83 Kč, společnosti [právnická osoba], splátku 4 289,36 Kč, společnosti [právnická osoba], za 3 úvěry celkem splátku 12 022 Kč, společnosti [právnická osoba], splátku 459 Kč, dále žalovaná hradila na revolvingový úvěr [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s úvěrovým limitem 35 000 Kč pohyblivou měsíční splátku, společnosti [právnická osoba], pohyblivou měsíční splátku na úvěr ve výši 26 500 Kč, společnosti [právnická osoba], na 2 úvěry splátku 398 Kč a 500 Kč, společnosti [právnická osoba], na 3 úvěry celkem měsíčně splátku 8 299 Kč, společnosti [právnická osoba] měsíční splátku 4 484 Kč, dále měla žalovaná jednorázový úvěr u společnosti [právnická osoba], ve výši 6 188 Kč a revolvingový úvěr od [právnická osoba] - [právnická osoba], s úvěrovým limitem 50 000 Kč a pohyblivou měsíční splátkou. V té době žalovaná pobírala mzdu od [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v průměrné výši 21 504 Kč. Dále pobírala rodičovský příspěvek ve výši 14 000 Kč. Nemohla vystačit se svými příjmy tak, aby pokryla nezbytné životní potřeby a zároveň poplatila všechny splátky úvěrovým společnostem. Tyto nedostatky se snažila vykrývat jinými půjčkami a bohužel se stále hlouběji dostávala do dluhové spirály. V srpnu roku 2021 proto zařídila úvěr u žalobkyně a ten jí byl schválen. Zástupce žalobkyně se jí na její případné finanční závazky a schopnost splácet je, vůbec neptal. Ostatně důvodem, proč si brala předmětnou půjčku, bylo právě splácení předchozích závazků. Od března 2020 se žalovaná potýká se [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], díky čemuž si z nedostatku financí začala brát nebankovní úvěry. Byla na rodičovské dovolené, od léta 2020 nastoupila zpět do zaměstnání na částečný úvazek. Rodičovský příspěvek vyčerpala v [anonymizováno] [rok]. V září 2021 už byla situace pro žalovanou finančně nezvladatelná a vyhledala pomoc organice [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova], kam od října 2021 pravidelně dochází. Zároveň si zajistila [anonymizováno] od Ministerstva financí a začala spolupracovat s dluhovou poradkyní organizace [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], která jí pomáhá dostat se z dluhové pasti. 3. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila tak, že žalovaná zaměňuje RPSN a výši přípustných úroků. Ve smlouvě o úvěru si žalobkyně a žalovaná sjednaly úrokovou sazbu 21,55 %, RPSN činila 35,2 %. Toto nastavení není v rozporu s dobrými mravy, z informací zveřejněných na internetových stránkách ČNB, databáze časových řad ARAD vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v srpnu 2021 činila 23,80 %. Výše úrokové sazby 21,55 % je zcela v souladu s dobrými mravy, lze jej považovat za úrok slučitelný i s použitelnou judikaturou Nejvyššího soudu. K otázce posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdí, že žalovaná předložila žalobkyni k důkazu listiny, které byly žalobkyní použity v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná předložila výplatní pásky za 2 kalendářní měsíce [číslo] a [číslo] zaměstnavatele [anonymizováno 6 slov], jakož i částečný výpis z běžného účtu za měsíc 06/21 potvrzující počáteční a konečný stav účtu. Žalovaná byla prověřena v databázi centrální evidence exekucí, v databázi insolvenčního rejstříku, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis ze dne 10. 8. 2021. Ke schválení úvěru žalobce došlo dne 10. 8. 2021 odepsáním. Průměrná mzda žalované byla zjištěna ve výši 19 000 Kč (za měsíc [číslo] činila čistá mzda žalované 19 132 Kč a za měsíc 06/21 pak 12 613 Kč). Žalobkyně dospěla k závěru, že celková výše spotřebitelského úvěru 30 000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1 500 Kč je možné žalované poskytnout. K posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici 2 výplatní pásky žalované za měsíce 05/21 a 06/21, negativní výpis žalované z centrální evidence exekucí ze dne 4. 8. 2021, negativní výpis žalované z insolvenčního rejstříku ze dne 4. 8. 2021, čestné prohlášení žalované ohledně jejích závazku ze dne 4. 8. 2021, čestné prohlášení žalované o výdajích a příjmech ze dne 4. 8. 2021, částečný výpis z běžného účtu za měsíc [číslo]. Žalobkyně dále vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, kdy dle nařízení vlády č. 580/2020 Sb. v roce 2021 v obci [obec] byly normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby dány částkou 5 476 Kč. Žalovaná ke dni uzavření smlouvy o úvěru měla vyživovací povinnosti. Výši existenčního minima na jednotlivce dle zákona č. 110/2006 Sb. včetně nařízení vlády č. 61/2020 Sb. činila ke dni uzavření smlouvy o úvěru 3 860 Kč a výše existenčního minima 2 490 Kč. Žalované po odečtení běžných výdajů (životního minima 3 860 Kč, nákladů na nájemní bydlení 5 000 Kč) zbyde částka 10 140 Kč měsíčně, ze které je schopna hradit měsíčně splátku 1 500 Kč, zároveň i částku úvěru 2 022 Kč u [právnická osoba], a částku 2 552 Kč u [právnická osoba], kdy žalované zbyde částka 4 066 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela i z údajů žalované, kdy skutečné náklady na bydlení byly nahrazeny normativními náklady na bydlení v nájemním bytě. I v takovém případě žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr dle smlouvy ve splátkách 1 500 Kč měsíčně řádně splácet, kdy po odečtení běžných výdajů (životního minima 3 86