1 C 42/2024-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 939,82 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný úrok ve výši 6 918,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 722,83 Kč, náklady ve výši 48 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 7 939,82 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení) a smluvní pokuty ve výši 4 835,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 835,35 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení z titulu nevypořádaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 22. 12. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 52 týdenních splátkách po 394 Kč (poslední splátka měla být ve výši 383 Kč). Celkem se tedy zavázal žalobkyni zaplatit částku 20 477 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 5 101 Kč, úplata za zpracování úvěru činila 1 500 Kč a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení představovala suma 2 316 Kč, dále bylo sjednáno pojištění ve výši ve výši 1 560 Kč.5. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 22. 12. 2020 obsahující údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného, o vyživovaných osobách atd. i konstatování, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výpisy z účtu žalovaného za měsíce předcházející uzavření smlouvy).6. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 6 000 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 9. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).8. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci prosinci 2020 činila 7,72 %.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).14. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 10 000 Kč obdržela jen na úrocích za 13 měsíců částku 6 601 Kč (celkem pak částku 18 917 Kč nepočítaje pojistné), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru činila pouze 7,87 %.15. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 5 101 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by tyto platby měly odlišovat od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je. Ostatně sama žalobkyně v žalobě uvádí, že ekonomická funkce poplatku je stejná jako v případě úroků.16. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalované trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).17. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč (zaplaceno žalovaným bylo 6 000 Kč), dlužný poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž poplatek za komfortní a flexibilní splácení a pojistné byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (nejpozději ke dni postoupení pohledávek 19. 2. 2022 činila výše jistiny pouze 4 000 Kč). Ve zbytku soud žalobu zamítl.18. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.19. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 2. 6. 2023 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 2. 7. 2023 a od 3. 7. 2023 je v prodlení.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.