2 C 104/2025-59 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 58 470,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2021 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši celkem 100 000 Kč, který měl být splacen v 60 měsíčních splátkách po 2 129 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně (62 301,74 Kč), nesplácela řádně a včas, a proto jí byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 15. 1. 2025 zesplatněn. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při ověřování příjmů vycházela ohledně příjmů z tvrzení žalované, která uváděla svůj příjem 24 tisíc a příjem dalšího člena domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně. Tyto příjmy žalobkyně ověřila na účtu žalované, který pro ni vedla. Výdaje žalované ověřila žalobkyně z tvrzení žalované, která uvedla, že její měsíční výdaje sestávají z 3 000 Kč nákladů na bydlení a 1 000 Kč výživné. Výdaje si žalobkyně vypočetla za žalovanou sama na základě svého ekonomického modelu a dospěla k výdajům ve výši 21 913 Kč. Ty nijak neověřovala. Dále uvádí, že žalovanou lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a evidenci neplatných dokladů. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně vedla pro žalovanou bankovní účet č. , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o přímém bankovnictví), ke kterému měla žalovaná zřízeno elektronické bankovnictví (zjištěno z podmínek přímého bankovnictví, podmínek k elektronickému podpisu a bankovní identitě KB, žádosti o aktivaci internetového bankovnictví Mobilní banka, smlouvy o elektronickém podpisu a příkazu k administraci). Účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2021 smlouvu o úvěru (zjištěno z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení, smlouvy o úvěru a úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele), na základě které žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč (zjištěno z historického výpisu). Úvěr měl být splacen do 15. 7. 2026 v 60 měsíčních splátkách po 2 129 Kč (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto jí byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 15. 1. 2025 zesplatněn (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 27. 11. 2024 vč. dokladu o odeslání). Žalovaná na svůj dluh hradila pouze částečně ve výši 62 301,74 Kč. Dne 17. 1. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní výzvy z 17. 1. 2025 včetně dokladu o odeslání).4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát