8 C 135/2025-13 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 25. 2. 2025 navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplacení částky 33 388 Kč příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , byla dne 14. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky, úhradou za poskytnutí úvěru a administrativní činnost a umožnění platit splátky v hotovosti. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 14. 6. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku žalovaný uhradil dne 19. 5. 2023. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024s účinností ke dni 25. 10. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má se tedy za to, že s navřeným postupem souhlasí, když o následcích nevyjádření se byli soudem poučeni (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud má na základě listin předložených žalobkyní za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., se , adresa, , IČ , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 14. 4. 2023 smlouvu o úvěru „, anonymizováno, “ č. , číslo, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrzuje svým podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit úrok ve výši 761 Kč, dále úplatu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru představují částku 12 888 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal zaplatitve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost první splátky byla stanovena do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení měsíc po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úroková sazba při době splatnosti úvěru 14 měsíců činila 8 % ročně, RPSN na 272,44 %. V případě prodlení s úhradou splátek úvěru byla ve smlouvě sjednána povinnost dlužníka zaplatit poplatky za upomínání a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, s tím že za prodlení s každou jednotlivou splátku lze uložit smluvní pokutu maximálně 500 Kč.4. Dle přehledu plateb ke smlouvě č. , číslo, byla žalovaným zaplacena splátka 2 000 Kč dne 19. 5. 2023, ničeho dalšího uhrazeno nebylo.5. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , číslo, byla původní věřitelkou , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 10. 2024, a to se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 11. 2024, který byl žalovanému zaslán doporučenou poštou.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud je i bez návrhu povinen přihlížet k okolnostem, které mohou vést k závěru, že právo, jehož se žalobkyně žalobou domáhá, je v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zákonem. U závazku z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroku a dalších částek, které mají být s úvěrem hrazeny, jsou v souladu jednak s ujednáním účastníků a dále s dobrými mravy. V předmětné smlouvě bylo účastníky ujednáno, že žalovaný je povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem 8 % ročně. Soud však hodnotí další ujednání ve smlouvě o uhrazení poplatků spojených s poskytnutím úvěru, vyhodnocením úvěrového případu a splátek v hotovosti jako za cenu úvěru, úrok je odměnou za půjčení peněz. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč na dobu 14 měsíců, tedy na dobu cirka jednoho roku, kdy za tuto dobu žalovaný vrátí žalobkyni částku 27 888 Kč. Pokud bude soud veškerá ujednání hodnotit jako ujednání o úroku, tak úroková sazba se v takovém případě pohybuje kolem cca 70 % ročně. Ze statistických údajů shromažďovaných Českou národní bankou v databázi ARAD vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy (duben 2023) průměrně 9,43 %. Sjednaný úrok ve smlouvě tedy několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Za sjednanou dobu splácení úvěru 14 měsíců měl žalovaný zaplatit na jistině úvěru, sjednaných úrocích a dalších poplatcích celkem částku 27 888 Kč proti poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Vedle toho byly ve smlouvě sjednány další sankce pro případ prodlení klienta, a to smluvní pokuta, poplatky za upomínání. Judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo na základě judikatury Ústavního soudu dovozeno, že pokud je v rozhodčím řízení přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, je na místě exekuci zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bez ohledu na pasivitu dlužníka (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ; uvedené závěry je třeba aplikovat rovněž při posouzení dané věci, jestliže nesoulad plnění přiznaného exekučním titulem s dobrými mravy představuje takovou jeho vadu, která odůvodňuje zastavení exekuce bez dalšího. Dle názoru soudu závěry této judikatury je nutno vztáhnout rovněž na řízení nalézací, v rámci kterého je exekuční titul vydáván. Soud tedy hodnotí úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, jestliže smluvní povinnosti sjednané ve smlouvě ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Soud má za to, že nelze v této věci postupovat podle § 1802 o. z., dle kterého by žalobkyni náležel úrok ve výši obvyklé. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je podle ustanovení § 588 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to jako celek.9. Jestliže soud shledal smlouvu neplatnou, nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Částka 15 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti, to žalovaný potvrzuje podpisem smlouvy. Žalovaný dle přehledu splátek uhradil toliko částku 2 000 Kč, dluží tedy částku 13 000 Kč. Tuto částku je povinen žalovaný žalobkyni vydat. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy věřitele k plnění. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 24. 1. 2025, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 8. 2. 2025. Dle podacího lístku byla tato výzva zaslána žalovanému doporučenou poštou dne 24. 1. 2025. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, to je 29. 1. 2025. Protože si žalovaný nesplnil povinnost k úhradě dluhu do 8. 2. 2025, následujícím dnem se dostal do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyně má v takovém případě právo na zaplacení úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému tedy byla uložena povinnost k zaplacení částky 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 9. 2. 2005 do zaplacení. V ostatním soud žalobu jako nedůvodnou s odkazem na shora uvedené odůvodnění zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, žalobě bylo vyhověno co do 13 000 Kč, co do částky 20 388 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalovanému by tedy náleželo právo na náhradu nákladů, v souvislosti s tímto mu však žádné nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III., že se mu právo na náhradu nákladů nepřiznává.