1 C 222/2025-12 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 31 704,54 Kč s příslušenstvím jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou dne 21. 6. 2023.2. Žalovaná, ačkoli jí byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou, se k jednání bez omluvy nedostavila a k věci se nevyjádřila, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 21. 6. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se vedle vrácení této částky zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit dále celkem sumu 13 878 Kč, přičemž tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 457 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku 2 997 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 52 měsíčních splátkách po 556 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 4 800 Kč. Současně se žalovaná zavázala hradit pojistné ve výši celkově 1 924 Kč, neboť žalovaná souhlasila se svým zařazením do doplňkového pojistného programu.5. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě vyplněného předsmluvního formuláře obsahujícího informace o příjmech a výdajích žalované, vyživovacích povinnostech, formě bydlení atd. Z formuláře rovněž vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované.6. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 3 000 Kč dne 29. 6. 2023.7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 21. 10. 2024 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).8. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v měsíci červnu 2023 činila 9,46 %.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).14. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby právní předchůdkyně žalobkyně úvěrující žalovanou částkou 15 000 Kč obdržela mimo tuto částku celkem 8 957 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přesto, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v červnu 2023 průměrná úroková sazba toliko 9,46 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě.15. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 7 457 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.16. Žalobkyni tedy svědčí právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 5. 2021, č. j. , spisová značka, ).17. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, částku 2 997 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a dlužné pojistné ve výši 1 924 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr poskytla a žalovaná jej ani přes výzvu řádně nesplatila. Rovněž poplatky za pojištění a službu komfortního a flexibilního splácení byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná úvěr nezaplatila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.18. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.19. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách, znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaná byla proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinna vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádána. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až doručení žaloby dne 10. 11. 2025 a od tohoto dne je tedy v prodlení ve smyslu § 563 o. z.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že je rozdíl úspěchu a neúspěchu při zohlednění požadovaného příslušenství zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.