8 C 145/2025-11 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 15. 9. 2025 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 7. 2. 2025 č. , číslo, poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 2. 2025. Žalovaný však peněžní prostředky nevrátil a dostal se tak do prodlení. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle článku 2 smlouvy v kapitalizované výši 3 000 Kč splatné nejpozději dne 27. 2. 2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy se jedná o totožný účet, z něhož byla provedena žalovaným ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani k předžalobní upomínce, která byla žalovanému odeslána dne 28. 2. 2025.2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, má se tedy za to, že s navrženým postupem souhlasí, když o následcích nevyjádření se byl soudem poučen (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud má na základě listin předložených žalobkyní za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Žalobkyně se zavazuje žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný se zavazuje poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1,00 % denně vrátit žalobkyni po uplynutí sjednané doby úvěr dvaceti dní, tj. do 27. 2. 2025. Celková splatná částka činí 18 000 Kč. RPSN činí 2686 %. Dle článku 3.1. smlouvy se smluvní strany výslovně dohodly, že v případě prodlení je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně za náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením, a to za prvou upomínku 520 Kč, za druhou upomínku 580 Kč. Žalobkyně doložila potvrzením o provedené platbě, že dne 7. 2. 2025 poskytla částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou zástupce žalobkyně ze dne 28. 8. 2025, která byla žalovanému zaslána dle potvrzení doporučenou poštou 2. 9. 2025.4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Dle citovaných ustanovení je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, které mohou vést k závěru, že právo, jehož se žalobkyně žalobou domáhá, je v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zákonem. U závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroku a dalších částek, které mají být s úvěrem hrazeny, jsou v souladu jednak s ujednáním účastníků a dále s dobrými mravy. Soud zjistil, že ve smlouvě o spotřebitelský úvěru č. , číslo, ze dne 7. 2. 2025, bylo účastníky sjednáno, že žalovaný je povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem 1 % denně z jistiny, tj. 365 % ročně. Takové ujednání o výši úroku z úvěru je dle soudu neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ze statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi ARAD vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěru poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy únor 2025 průměrně 8,28 % ročně. Sjednaný úrok několikanásobně, a to 44 krát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu 20 dnů, kdy za tuto dobu měl žalovaný toliko na sjednaném úroku zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč proti poskytnuté částce 15 000 Kč. Dle toho byly ve smlouvě sjednány další sankce pro případ prodlení žalovaného, a to smluvní pokuta, další spojené s upomínáním a prodlením žalovaného. Judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo na základě judikatury Ústavního soudu dovozeno, že pokud je v rozhodčím řízení přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, je na místě exekuci zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bez ohledu na pasivitu dlužníka (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ); uvedené závěry je třeba aplikovat rovněž při posouzení dané věci, jestliže nesoulad plnění přiznaného exekučním titulem s dobrými mravy představuje takovou jeho vadu, která odůvodňuje zastavení exekuce bez dalšího, je dle názoru soudu závěry této judikatury nutno vztáhnout rovněž na řízení nalézací, v rámci kterého je exekuční titul vydáván. Soud tedy hodnotí úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, jestliže smluvní povinnosti sjednané ve smlouvě ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Soud má za to, že nelze v této věci postupovat podle ustanovení § 1802 o. z., dle kterého by žalobkyni náležel úrok ve výši obvyklé. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je podle ustanovení § 588 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to jako celek.7. Jestliže soud shledal smlouvu neplatnou, nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně doložila, že finanční prostředky 15 000 Kč byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně na účet. Žalovaný ničeho neuhradil, bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že žalobkyni, byť částečně, něčeho uhradil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat částku 15 000 Kč. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy věřitele k plnění. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou zástupce žalobkyně, která byla dle potvrzení předána k poštovní přepravě dne 2. 9. 2025. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb došla 3. pracovní den po odeslání, tj. tedy dnem 5. 9. 2025. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě do 3 dnů, tj. do 8. 9. 2025. Protože žalovaný si povinnost nesplnil, ode dne 9. 9. 2025 se dostal do prodlení. Soud žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 9. 2025 do zaplacení, kdy výše úroku z prodlení se odvíjí od ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V ostatním soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná z 83 %, žalovaný ze 17 %. Ve výši rozdílu, tedy 66 % má převážně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náhrady žalobkyně představují částku 2 615 Kč, a to 800 Kč na zaplaceném soudním poplatku, odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) po 400 Kč, to je 1 200 Kč a na paušální náhradě hotových výdajů za tyto 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč a 21% DPH ve výši 315 Kč. 66 % z částky 2 615 Kč pak představuje částku 1 725,90 Kč, která byla žalovanému uložena k zaplacení žalobkyně v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.