8 C 35/2026-33 – Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2026 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 45 695,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 103 899 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet bance úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,90 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla sjednána povinnost žalované uhradit úrok z prodlení, dále smluvní pokutu a právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, byla několikrát bankou písemně upomínána. V důsledku trvajícího porušování smluvních povinností, využila banka svého oprávnění a úvěr ke dni 29. 6. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z úvěrové smlouvy byla bankou postoupena žalobkyni s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 1. 9. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 16. 9. 2024. Pohledávka za žalovanou ke dni postoupení činí 46 764,63 Kč a skládá se z neuhrazeného zůstatku úvěru 42 103,79 Kč, úroku z úvěru 1 040,30 Kč, úroku z prodlení 1 069,54 Kč a poplatků 2 551 Kč. Jistina pohledávky 43 144,09 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru 42 103,79 Kč a připsanými úroky z úvěru 1 040,30 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaná však ničeho neuhradila.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jestliže s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované, které získala při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, ., na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 10 684 Kč. Byla svobodná, neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě a s ohledem na výši příjmů, který žalovaná doložila výpisem z účtu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. K posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně předložila získané informace, dle kterých žalovaná dosahuje příjmu 10 684 Kč, což bylo pracovníkem banky zkontrolováno na příchozích transakcích na účet klienty vedený u , právnická osoba, . Bylo ověřeno v insolvenčním rejstříku, že klientka nebyla v aktivním insolvenčním řízení, nebyly zjištěny žádné relevantní negativní informace o podvodném jednání, záznam o exekučních řízení a byla ověřena předchozí splátková morálka klientky. Klientka v žádosti uvedla výdaje ve výši 1 000 Kč. V době poskytnutí úvěru měla klientka revolvingový úvěr u , právnická osoba, s limitem 6 000 Kč a splátkou 300 Kč a úvěr pro fyzické osoby s úvěrovým limitem 73 007 Kč, kdy splátka činila 1 416 Kč s tím, že tento bude v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Splátka nového úvěru činila 1 826 Kč, nové splátkové zařízení tedy 2 126 Kč. Po odečtení splátkového zatížení od příjmu pak klientce zbývá 8 558 Kč k pokrytí životních nákladů klientky.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 29. 6. 2026, kdy žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k žalobě se nevyjádřila.4. Ze smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že ve smlouvě se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 103 899 Kč, který bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, tak, že částka 73 899 Kč bude použita na splacení konsolidovaných dluhů u banky č. úvěrového účtu , č. účtu, , zbývající částka bude vyplacena na účet žalované. Žalovaná se pak zavázala poskytnutý úvěr zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 1 847 Kč, a to nejpozději do 19. 1. 2026.5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.10. Při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 28. 12. 2017, ve kterém žalovaná uvádí, že je svobodná, je zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, ., od 28. 3. 2017, pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou a není s ní vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Bydlí v nájemním bytu ve vlastnictví jiné osoby. Žalovaná uvedla, že nemá žádné další splátky u nebankovních produktů, její ostatní výdaje činí 1 000 Kč měsíčně. Její příjem ze zaměstnání činí průměrně 10 684 Kč. Žalobkyně pak doložila výši příjmů žalované, výpisy z osobního účtu žalované za období od června 2017 do prosince 2017. Soud má však za to, že žalobkyně se v rámci zkoumání úvěruschopnosti nikterak nezabývala tím, jaké jsou skutečné životní náklady žalované, kolik žalovaná platí měsíčně za bydlení, jestliže v žádosti o poskytnutí úvěru uvádí, že bydlí v nájmu v bytě ve vlastnictví jiné osoby. Žalovaná také uvádí, že s ní ve společné domácnosti nežije žádná další osoba, lze tedy předpokládat, že náklady spojené s bydlením jdou výlučně za žalovanou. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, se spokojila pouze s tím, že ostatní životní náklady žalované tvoří částku 1 000 Kč, kdy soud nemůže s takto zjištěným výdaji v žádném případě souhlasit, nemůže souhlasit s tím, že by v roce 2017 náklady na bydlení, náklady na uspokojení základních životních potř