9 C 28/2026-29 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26. 2. 2026 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 74 182,33 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela distančním způsobem dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 33 400 Kč s možností postupného čerpání. Při posouzení úvěruschopnosti vyšla žalobkyně z údajů sdělených žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru a dále z informací obsažených v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob a interní historie klienta, nahlédnuto bylo zároveň do registru bankovních i nebankovních klientských informací. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, ; celkem byla vyplacena částka 36 984 Kč. Žalovaný zaplatil částku 422,59 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou pravidelných splátek žalobkyně vypověděla smlouvu, a to ke dni , datum, . Dluh žalovaného v celkové výši 73 996,66 Kč sestává z dlužné jistiny 36 561,74 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 601,35 Kč a smluvního úroku 36 833,57 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 185,67 Kč představující dle žaloby smlouvou sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období 11. 5. 2025–9. 8. 2025.2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil; k žalobou uplatněnému nároku jako takovému, se žádným způsobem nevyjádřil, jednotlivá podání žalovaného směřovala k povolení splátek, jejichž výši žalovaný navrhoval na 3 000 Kč měsíčně. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky, přičemž lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř. zůstala zachována; proto soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak mu to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Pokud žalovaný požádal o odročení jednání s tím, že mu „dojelo auto“, učinil tak podáním doručením soudu v den jednání v 15:06 hod.; s ohledem na nařízení jednání na 10:00 hod. nelze omluvu žalovaného považovat za včasnou. Jednáno bylo rovněž v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil.3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.4. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 33 400 Kč, a to postupně i opakovaně. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách, počínaje 30. dnem následujícím po dni vyplacení příslušné tranše úvěru, a to s úrokem 0,933 % denně. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na 6. 5. 2026 (smlouva o úvěru v přílohách žaloby).5. Žalobkyně postupně vyplatila na účet č. , č. účtu, celkovou částku 36 984 Kč (přehled transakcí v přílohách žaloby). Účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného (sdělení ČSOB, a. s. č. l. 18).6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti bez ohledu na to, že žalovaný v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášel.11. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě informací poskytnutých dlužníkem o jeho příjmech a výdajích a dále prostřednictvím lustrace dostupných registrů, zejména CEE, ISIR, rejstříku SOLUS, NRKI, BRKI a informací obsažených v registru historie klienta. Na prokázání svých tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zcela rezignovala; pokud žalobkyně soudu předložila dokument s názvem „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, není zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé v dokumentu obsažené informace získány ani zda byla ověřována jejich pravdivost. Pokud jde o provedení lustrace v jednotlivých dostupných registrech, důkaz o provedení těchto úkonů žalobkyně neoznačila, případné dokumenty v tomto směru nepředložila. Jednání soudu se žalobkyně neúčastnila a nemohla tak být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, předmětná smlouva proto musela být posouzena jako neplatná.12. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru po zohlednění žalovaným zaplacených částek. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta celková částka 36 984 Kč, žalobkyní bylo tvrzeno zaplacení částky 422,59 Kč. Za situace, kdy ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, že by zaplatil více, než částku 422,59 Kč, byla mu uložena povinnost k zaplacení částky 36 561,41 Kč.13. Žalovaný navrhoval, aby mu bylo umožněno dluh splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 3 000 Kč. K osobním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaný nemohl být vyslechnut za situace, kdy se k nařízenému jednání nedostavil, z žalovaným předloženého výpisu z účtu bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období srpen 2025 až říjen 2025 činil 26 606 Kč (č. l. 16). Za uvedené situace při respektování zvýšené ochrany spotřebitele dospěl soud k závěru, že žalovaným navrhované splátky ve výši 3 000 Kč nejsou v rozporu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků. Splátky byly povoleny pod ztrátou jejich výhody s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94.14. Ve zbytku, tedy co do částky 37 435,25 Kč spolu s příslušenstvím a částky 185,67 Kč byla žaloba, s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku). Zamítnuta byla žaloba i co do úroku z prodlení; splatnost dosud nevrácené jistiny dosud nenastala, nárok na zaplacení úroku z prodlení proto žalobkyni vzniknout nemohl.15. Poměr úspěchu a neúspěchu stran lze označit za stejný, proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).