10 C 260/2020-31 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 22. 12. 2014 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. Smlouvu o zápůjčce (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 8. 1. 2015. Žalovaný se však dostal do prodlení, když do 8. 1. 2015 zápůjčku nevrátil a nestalo se tak ani po předchozích výzvách. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. 2 Žalobce prokázal aktivní legitimaci ve sporu Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. 3 Usnesením č.j. 10 C 260/2020-25 ze dne 6. 1. 2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 18. 1. 2021, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 4 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 5 Smlouvou o zápůjčce ze dne 22. 12. 2014 bylo zjištěno, že prostřednictvím internetové žádosti požádal žalovaný předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) o poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena dne 22. 12. 2014 (což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce), splatnost byla stanovena do 8. 1. 2015, celková částka, která měla být splacena k termínu splatnosti, byla ve výši 2 360 Kč (zápůjčka 2 000 Kč a poplatky 360 Kč). <b><i>6 Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</b></i> <b><i>7 Podle ust. § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</b></i> 8 Po zhodnocení všech důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl. Soud měl za prokázané, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle které žalovanému poskytl dne 22. 12. 2014 zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen splatit do 8. 1. 2015, a to společně s poplatkem ve výši 360 Kč. Do dne splatnosti žalovaný zápůjčku neuhradil a dostal se tak do prodlení. Tyto skutečnosti byly prokázány tvrzeními žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil a nedoložil soudu, že by dlužnou částku uhradil. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému podle ust. § 2390 a násl. a ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zaplatit žalobci částku 2 000 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (žalobce poplatek ve výši 360 Kč nepožadoval). Výše úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení a odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 8 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. 9 Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla žalobci, který měl ve věci úspěch, přiznána odměna za dva a půl úkonu po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 400 Kč Náklady řízení tak celkem přestavují částku 1 368 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 10 Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.