109 C 18/2019-100 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 630 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným, který je jeho synem, uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které mu půjčil částku 1 500 000 Kč. Termín splatnosti nebyl určen, nicméně žalovaný mu částečně již půjčku vrátil, konkrétně mu vrátil částku 870 000 Kč. K vrácení zbývající částky ve výši 630 000 Kč žalovaného vyzval dne 9. 10. 2017 s tím, že tuto požaduje vrátit nejpozději do 6. 11. 2017. Žalovaný reagoval tak, že vrácení odmítl. 2 Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Uvedl, že žalobce sice půjčku tvrdí, avšak žádným způsobem její uzavření a další průběh neprokazuje. Poukázal na to, že v roce 2013 se oba společně podíleli na zemědělské výrobě a v případě potřeby si prostředky vzájemně převáděli, pokud se jednomu z nich nedostávaly. Namítal, že pokud k důkazu byla předložena předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 9. 10. 2017, jedná se o nedoložený výčet plateb. Na tuto výzvu proto reagoval sdělením dne 6. 11. 2017, v němž uvedl, že žalobci nic nedluží a nic také hradit nehodlá. Poukázal na to, že až do roku 2017 nebylo o žádné, dnes tvrzené půjčce, zmínky a navrhl zamítnutí žalobního návrhu. 3 Žalobce k obsahu odporu žalovaného uvedl, že v roce 2013 si chtěl žalovaný koupit obilný kombajn, ale neměl na jeho zakoupení finanční prostředky. Dle svého vyjádření měl část prostředků získat od peněžního ústavu a o část prostředků požádal jeho. Dne 4. 6. 2013 mu proto zapůjčil částku 1 500 000 Kč, což prokazuje výpisem ze svého účtu č. [bankovní účet], v něm je přímo uvedeno, že se jedná o půjčku. Tato částka byla poukázána a převedena na účet č. [bankovní účet], což je účet žalovaného. Žalovaný mu také na tuto půjčku vrátil dne 20. 8. 2013 částku 100 000 Kč. Další splátky již byly činěny v hotovosti, když ve čtyřech splátkách byla uhrazena částka 770 000 Kč. Od října 2016 však již žádná další částka nebyla vrácena, proto zaslal žalovanému dne 31. 7. 2017 mailovou žádost o plnění a následně byla zaslána žalovanému předžalobní výzva jeho právním zástupcem. Popřel, že by se s žalovaným podílel na zemědělské výrobě, neboť každý hospodařil samostatně a také vedl samostatné účetnictví. 4 Z předžalobní výzvy k úhradě částky 630 000 Kč ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě částky 630 000 Kč. Ve výzvě uvedl, že na základě smlouvy o půjčce byla žalovanému dne 4. 6. 2013 poskytnuta půjčka ve výši 1 500 000 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného. Z poskytnuté půjčky uhradil žalovaný dne 20. 8. 2013 částku 100 000 Kč převodem na účet a dále postupně uhradil v hotovosti dne 11. 9. 2013 částku 40 000 Kč, dne 23. 6. 2015 částku 300 000 Kč, dne 30. 12. 2015 částku 230 000 Kč a dne 14. 10. 2016 částku 200 000 Kč. Z poskytnuté půjčky tak celkem uhradil 870 000 Kč. Vrácení dlužné částky požadoval do 6. 11. 2017 převodem na účet ve výzvě označený. Zároveň uvedl, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, vystavuje se jejímu soudnímu vymáhání. 5 Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil v libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky. Podle § [číslo] odst. 1 neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 6 Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7 Z výpisu z účtu žalobce [číslo] bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2013 odešla částka 1 500 000 Kč, která byla označena jako půjčka na účet [číslo] což je účet žalovaného a připsána byla na účet žalovaného dne 4. 6. 2013 s označením účtu žalobce a jménem [celé jméno žalovaného]. 8 Z výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 20. 8. 2013 došla žalobci od žalovaného z čísla účtu [bankovní účet] částka 100 000 Kč s označením splátka dluhu. Platba byla prokázána i výpisem z účtu žalovaného. 9 Žalovaný v následném průběhu řízení uvedl, že nesporuje půjčku, kterou mu poskytl žalobce a sám si rovněž vedl záznamy o částkách, které žalovanému na uvedenou půjčku vrátil a má tak za to, že byla vrácena celá částka, když dne 19. 1. 2016 vybral v hotovosti částku 600 000 Kč, kterou užil na vrácení půjčky žalobci ve výši 550 000 Kč. Toto si také zaznamenal ve svém diáři a výběr doložil výpisem z podnikatelského konta Klasik [obec] spořitelny, č. účtu [bankovní účet]. Dále poukázal na to, že žalobce mu na účet zaslal v září 2016 částku 900 000 Kč, neboť pro něho objednal chemické prostředky, je proto s podivem, že si tuto částku žalovaný nezapočetl, když mu měl dlužit. Ke svému tvrzení předložil výpis z účtu u Fio banky, z něhož bylo zjištěno, že dne 12. 9. 2016 došla žalovanému od žalobce částka 606 114 Kč a částka 206 173 Kč. 10 Na podporu svého tvrzení žalovaný předložil soudu své záznamy o splátkách. Jednalo se o 2 fotokopie téhož záznamu, k nimž uvedl, že nejprve byla ofocena pouze část strany tohoto záznamu a následně pro úplnost celá strana. 11 Na záznamu se uvádí částky 100 000 Kč + 40 000 Kč srpen 2013, červen 2015 částka 300 000 Kč, 30. 12. 2015 částka 230 000 Kč, 1. 2016 částka 550 000 Kč, říjen částka 200 000 Kč. Z těchto záznamů, které by měly být identické, bylo zjištěno, že výše částek souhlasí, ale částky jsou zcela jinak poznačené a neshoduje se ani písmo ani řádky, na nichž by měly být napsané. 12 Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k tomuto skutkovému a právnímu závěru. 13 V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy o půjčce ve výši 1 500 000 Kč, což žalovaný zpočátku popíral, když uváděl, že účastníci se společně podíleli na zemědělské výrobě a v případě potřeby si peněžní prostředky převáděli a až do roku 2017 nebylo o žádné tvrzené půjčce ani zmínky. Její poskytnutí však bylo doloženo výše uvedenými výpisy z účtu obou účastníků, které si soud sám od banky vyžádal a v nichž je výslovně uvedeno, že se jedná o půjčku. Lhůta k vrácení půjčky nebyla mezi účastníky sjednána. Také z účtu účastníků, zejména z účtu žalovaného, bylo zjištěno, že na uvedenou půjčku zaplatil částku 100 000 Kč, když částku sám označil jako splátku dluhu. Žalobce, ač neměl žádné listinné důkazy o úhradě zbývající půjčené částky, než uváděnou částku 100 000 Kč, požadoval po žalovaném zaplacení částky 630 000 Kč s tím, že částka 770 000 Kč byla žalovaným vrácena v hotovosti ve čtyřech splátkách. Tyto splátky označil již v předžalobní výzvě zaslané žalovanému, kde kromě uvedené částky 100 000 Kč, uvedl, že mu byly uhrazeny v hotovosti částky ve výši 40 000 Kč, 300 000 Kč, 230 000 Kč a 200 000 Kč, které si označil ve svém zápisníku. Tyto částky jsou uvedeny i v záznamech, které předložil žalovaný, kromě částky 550 000 Kč. 14 Jak již však bylo uvedeno, byly žalovaným předloženy 2 záznamy, k nimž uvedl, že se jedná o tentýž záznam, ofocený nejprve pouze zčásti a následně byla ofocena celá strana záznamu, kde jsou i jiné poznámky. Z těchto záznamů bylo zjištěno, že se sice jedná o stejné částky, které uváděl žalobce v předžalobní výzvě, ale pokud jde o písmo i označení částek v záznamech žalovaného, které předložil, tyto se zcela liší. Na fotokopii části strany je splátka označena [číslo], na fotokopii celé strany je označena 300 000. Dále psaní obyčejnou tužkou či perem či propisovačkou, se neshoduje, neshoduje se ani označení částek na řádcích. Neshoduje se ani úvod těchto splátek, kdy na celém listu je uvedeno splátky a pod tím JS → SO a v dalším je uvedeno JS SO. Soud tak má za to, že z uvedeného není zřejmé, že by měla být uhrazena i částka 550 000 Kč, která se rovněž neshoduje v záznamech žalovaného, které by měly být tytéž, je psána také zcela jinak. Neshoduje se ani označení ani psaní čísel. Soud tak neuvěřil tomu, že by uvedená částka měla být žalobci zcela vrácena. Žalobce prokázal poskytnutí půjčky 1 500 000 Kč a požadoval vrácení pouze částky 630 000 Kč. Žalovaný žádný důkaz o tom, že by měla být i tato částka vrácena, nepředložil, jak již bylo uvedeno, z jeho záznamů nešlo zjistit, že by tato částka měla být uhrazena. Žádný doklad o tomto nepředložil a nemůže se jednat ani o částku 600 000 Kč, kterou uváděl, že vybral a uhradil žalobci v hotovosti z této částky 550 000 Kč. Soud proto z těchto důvodů žalobnímu návrhu žalobce vyhověl a uznal žalovaného povinností zaplatit částku 630 000 Kč žalobci i spolu s úroky z prodlení. Dlužná částka měla být dle výzvy uhrazena nejpozději do 6. 11. 2017 a ode dne následujícího se jednalo u žalovaného již o prodlení. Úroky z prodlení vyplývají z ust. § 1790 o.z., jej