11 C 162/2021-41 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobou doručenou soudu dne 27.5.2021 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 30.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 20.000 Kč od 29.8.2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.045,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.700 Kč a částky 10.000 Kč představující smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 18.12.2018 uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba] ([IČO]), smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Sazebník, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 24.600 Kč spolu s příslušenstvím do 17.1.2019. Sjednanou částku však neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8.9.2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34.700 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Smluvní pokuta činí (po revizním přepočtu) částku 10.000 Kč, počítanou ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 18.1.2019 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 20.000 Kč do 1.6.2020. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou výzvu žalobkyni neuhradila. Usnesením ze dne 29.6.2021, č.j. 11 C 162/2021-20 soud řízení k návrhu žalobkyně částečně zastavil co do částky 14.700 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok ve výši 4.700 Kč a smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč. Nadále žalobkyně požadovala po žalované částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 20.000 Kč od 29.8.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.045,21 Kč. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou dne 18.12.2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, že dle ní byla žalovanému poskytnuta částka 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli splatit i spolu s úroky do data splatnosti úvěru, tj. do 17.1.2019, tedy v celkové výši 24.600 Kč. Zároveň byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení s tím, že tato je splatná den následující po uvedeném prodlení. Dle výpisů z účtu právní předchůdce žalobkyně byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč dne 18.12.2018. Dopisem ze dne 8.9.2020 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky žalobkyni. Dopisem ze dne 3.5.2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána prostřednictvím jejího právního zástupce k zaplacení dlužné částky ve výši 34.700 Kč s příslušenstvím do 3.5.2021 s tím, že v případě neuhrazení uvedené částky bude věc řešena soudní cestou. <i>Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Žalobkyně byla proto vyzvána k předložení důkazů o posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, k čemuž však sdělila, že takovýmito důkazy nedisponuje a žalobní návrh v části týkající se poplatku a smluvní pokuty vzala zpět. Ponechala předmětem řízení pouze poskytnutou jistinu ve výši 20.000 Kč spolu s úroky z prodlení, tedy částku, která byla žalované skutečně proplacena, ale nebyla dosud vrácena. Při posuzování nároku žalobkyně tak soud vycházel z toho, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platným právním úkonem, právě proto, že byla uzavřena v rozporu s ustanoveními § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně nebyla prozkoumána schopnost žalované úvěr splatit. Soud tedy považoval nárok žalobkyně na zaplacení částky 20.000 Kč za bezdůvodné obohacením dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Žalované byla uvedená částka poskytnuta, ale nebyla dosud vrácena a žalobkyně má na takovéto vrácení právo. Přiznána tak byla částka 20.000 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9,705 % ročně od 29.8.2020 do zaplacení a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3.045,21Kč, když žalovaná byla a je s úhradou dlužné částky v prodlení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a na nákladech řízení přiznal žalobkyni částku 2.652 Kč. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.200 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 x 100 Kč paušální náhrady dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř). Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.