11 C 174/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně podala proti žalované žalobu na zaplacení částky 20.280 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 15.5.2017 uzavřela žalovaná s žalobkyní rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Podpisem rámcové smlouvy a dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě žalovaný současně žalobkyni požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20.000 Kč – Smlouva o kontokorentu byla schválena poté, co žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dne 16.9.2019 a zároveň bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent z uvedeného účtu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným bylo přistoupeno žalobkyní k zesplatnění kontokorentu dne 5.1.2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 20.000 Kč a nezaplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 991,33 Kč. Přes předžalobní výzvu k úhradě žalovaný na vzniklý dluh žádnou částku nezaplatil. Usnesením ze dne 26.7.2021, č.j. 11 C 174/2021-25 vyzval soud účastníky řízení, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a současně je poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ve stanovené lhůtě žádný z nich nevznesl námitky proti navrženému postupu, a proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. <i>Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2662 obč. zák. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Soud měl k dispozici Rámcovou smlouvu [číslo] ze dne 15.5.2017, včetně sjednaného Dodatku [číslo] ze dne 15.9.2019, Obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro čerpání kontokorentu, výpisem z účtu, přehledem plateb, splátkovým kalendářem a výzvou ze dne 5.1.2021, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě shora citované Rámcové smlouvy zřídila běžný účet č. [bankovní účet] a dále pak umožnila čerpat kontokorent v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude vyčerpaný kontokorent splácet s úrokem ve výši 18,9 % ročně tak, že v běžném měsíci musí být na tento běžný účet připsána částka nejméně 6.500 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, od vyčerpání kontokorentu nebyla na jeho účet připsána žádná částka, proto žalobkyně využila svého práva a kontokorent zesplatnila ke dni 5.1.2021. Žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a odeslala mu upomínku. Citovaná skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu uvedeného ustanovení § 2395 o.z., na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat kontokorent, a to v celkové částce 20.000 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy přestal plnit své povinnosti z ní vyplývající, tedy čerpaný úvěr řádně nesplácel. Dostal se tak do prodlení a bylo po právu, aby žalobkyně úvěr zesplatnila, což učinila ke dni 5.1.2021. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobkyně. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni jistinu spolu s úroky za půjčení peněz ve sjednané výši a s úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 812 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.