11 C 249/2021-29 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 18, 905,15 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 3.3.2019 smlouvu o úvěru označenou Expres půjčka [číslo] s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 517,57 Kč počínaje 15.4.2017. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroků a poplatků a úroková sazba byla sjednána ve výši 10,9 % ročně. Banka svůj závazek splnila a dne 6.3.2017 úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr dne 20.4.2020 za okamžitě splatný. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 15.990,15 Kč, smluvního úroku ke dni splatnosti v kapitalizované výši 752,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.126,01 Kč a smluvních poplatků ve výši 2.915 Kč. Dále byl požadován smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny od 29.1.2021 do zaplacení z jistiny ve výši 15.990,15 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu, tj. rozhodnutí bez nařízení jednání. Doručeno bylo dne 10.11.2021. Žalovaný se ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil, soud proto po daném poučení rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na základě předložených listinných důkazů. Žalobce v uvedených postupem vyjádřil svůj souhlas již v žalobním návrhu. 3. Soud věc posuzoval dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen o.z.) upravující smlouvy o úvěru a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1968 a § 1969 o.z dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet s označením Expres půjčka uzavřenou dne 3.3.2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 10,9 % ročně s tím, že úvěr bude splácen v 72 měsíčních splátkách po 517,57 Kč počínaje dnem 15.4.2017. Celková částka, kterou spotřebitel měl zaplati, byla uvedena ve výši 34.341,89 Kč. 11. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22.4.2020 bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka úvěr k 20.4.2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 19.700 Kč do 6.5.2020 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dne 2.2.2021 a k úhradě dluhu byl vyzván i tzv. předžalobní výzvou ze dne 23.2.2021, kdy byl i upozorněn na možnost žalobkyně uplatnit dluh žalobou u soudu a o zvýšených nákladech řízení. 12. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní částku ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 10,9 % ročně. Došlo tak k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úroků, právní předchůdkyně žalobkyně proto oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroky smluvní i úroky z prodlení. Soud z výše uvedených důvodů žalobnímu návrhu žalobkyně vyhověl a žalovanému uložil uhradit dlužnou částku ve výši 18.905,15 Kč sestávající z jistiny 15.990,15 Kč a poplatků 2.915 Kč, dále kapitalizované smluvní úroky ve výši 752,98 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1.126,01 Kč a dále pak za dobu od 29.1.2021 do zaplacení smluvní úroky ve výši 10,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně obojí z jistiny ve výši 15.990,15 Kč. Žalovaný v řízení neuváděl ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil či její vyšší část, k žalobě se ani na výzvu soudu nevyjádřil a žádné důkazy nenavrhl. Žalobce v řízení prokázal svoji aktivní legitimaci k vedení sporu smlouvou o postoupení pohledávek spolu s oznámením žalovanému, žalovaná částku mu proto byla přiznána. 13. Nárok na náhradu nákladů řízení soud posoudil dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady s ohledem na to, že se jedná o opakovaný návrh ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, představuje odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. částku 750 Kč a 3 paušální náhrady dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, 21% DPH ve výši 220,50 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náhrada přiznaných nákladů řízení činí částku 2.070,50 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil, žádné mimořádné okolnosti, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení výjimečně žalobkyni přiznána.