11 C 65/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 17.12.2020 zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že původní věřitel - společnost [právnická osoba] uzavřel 26.9.2017 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu tato společnost půjčila částku 4.000 Kč převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutý úvěr žalovaný čerpal, avšak do dohodnutého dne – 25.10.2017 nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové schránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, jehož číslo uvedl a odsouhlasil znění rámcové smlouvy. Následně bylo žalovanému přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl akceptován a původní věřitel tak žalovanému vyplatil úvěr ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet]. Poskytnutá částka nebyla dosud vrácena. Dne 12.7.2019 byla mezi žalobkyní a původním věřitelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. 2. Usnesením ze dne 4.3.2021 vyzval soud žalovaného, aby se do 15 dnů vyjádřil k žalobě i k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Současně byl žalovaný poučen, že pokud soud ve stanovené lhůtě jeho vyjádření neobdrží, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Uvedené písemnosti žalovanému byly doručeny dne 29.3.2021. Ve stanovené lhůtě se žalovaný k žalobě nevyjádřil ani nevznesl žádné námitky proti navrženému postupu. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na základě listinných důkazů ve spise založených. <i>3. Podle § 1824 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1 uvedeného zákona.</i> <i>4. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 1968 a § 1970 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 7. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh na zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím je důvodný. 8. Aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání žalované částky byla založena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.7.2019 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. O postoupení byla žalovaná písemně informována dne 26.7.2019. 9. Rámcovou smlouvou [číslo] jednotlivou smlouvou o úvěru [číslo] výpisem z firemního účtu za září 2017, fakturou ze dne 26.9.2017, profilem uživatele a smluvními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] zapůjčila žalovanému částku 4.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26.7.2019 a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. 10. Na základě uvedených skutkových zjištěná má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. částku 4.000 Kč, která mu byla zaslána na účet jí uvedený dne 26.9.2017, jak vyplývá z firemního účtu poskytovatelem a nebyla dosud vrácena, jiného nároku ve smlouvě sjednaného se žalobkyně nedomáhá. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl, popř. že by zanikl zcela či zčásti. Žalovaný také nic takového netvrdí ani žádný důkaz o tom nenavrhl ani nepředložil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně zákonných úroků z prodlení, jejichž výše vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť tento nárok přísluší žalobkyni ze zákona, konkrétně dle § 1970 o.z. Výše úroků k datu prodlení činila 8,05 % ročně, k prodlení došlo 25.10.2017, ode dne následujícího je proto povinen žalovaný hradit úroky z prodlení z částky 4.000 Kč, když žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožadovala. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Soud dospěl k závěru, že účelným nákladem, který úspěšné žalobkyni v řízení vznikl, byl zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za 2,5 úkonu po 200 Kč, určená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednoduchou výzvu k plnění, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobkyně je plátcem této daně a dle zákona č. 235/2004 Sb. mu vzniká povinnost tuto daň státu odvést. Náhrada nákladů řízení tak celkově činí 1.368 Kč a je splatná k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud v daném případě rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Žalovaná také netvrdila, že by zde byly důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by žalobci neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 12. Lhůta k plnění byla žalované stanovena delší než zákonná třídenní s přihlédnutím k výši dlužné částky, době prodlení i návrhu žalobce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).