120 C 10/2021-64 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 143 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, částky 24 549 Kč a úroku ve výši 79,52 % p.a. z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 220 044 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 23. 2. 2016. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 115,97 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 473 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Jestliže žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 115,97 % p.a., jednalo se o roční efektivní úrokovou sazbu, touto žalobou se domáhala úroku v nominální úrokové sazbě 79,52 % ročně dle znaleckého vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], s tím, že jde pouze o matematickou operaci. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta, tj. prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná do data zesplatnění uhradila pouze 15 splátek v celkové výši 22 239,21 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 728 Kč podle bodu 12.1 úvěrové smlouvy. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru k 1. 12. 2019 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 143 222,77 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,25 % z dlužné částky denně (žalobkyně však požaduje toliko 0,1 %), a to od 3. 12. 2019 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dlužila novou jistinu úvěru 143 222,77 Kč složené z původní jistiny úvěru ve výši 48 868,77 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 94 354 Kč, smluvní pokutu 728 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z 143 222,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení (žalobou však požadovala pouze 24 549 Kč) a dále nominální úrok ve výši 79,52 % p.a. za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení. 2. Před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 52 824,95 Kč představující část kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině úvěru, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 44,52 % ročně z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, proto soud dne 17. června 2021 řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil usnesením č. j. 120 C 10/2021-46. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 9. 11. 2021 se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno jak postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou v evidenci obyvatel, tak osobně dne 31. 8. 2021 na adrese [adresa žalované], zjištěné dotazem u orgánů státní správy. <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 10. Z předsmluvního formuláře ze dne 17. 2. 2016, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, prohlášení klienta, výpisu z registru ČNB a oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 2. 2016 vč. splátkového kalendáře (s dodejkou podepsanou žalovanou dne 25. 2. 2016) bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 473 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 166 704 Kč, když byla sjednána efektivní úroková sazba (RPSN) 115,96 % p.a., a žalovaná návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 12. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části v délce 15 dnů ve výši 8 % z dlužné splátky a v délce 30 dnů ve výši 13 % z dlužné splátky za každou splátku. Podle čl. 12 a 12.4 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ve smlouvě dále mj. uvedla, že její doručovací adresa je [ulice a číslo], [PSČ] [obec], uvedla svůj telefonický kontakt a emailovou adresu. Částka 50 000 Kč byla žalované zaslána na účet č. [bankovní účet] (viz doklad o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu). 11. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalované stanovil její příjem na částku 13 000 Kč a zohlednil výživné 2 000 Kč měsíčně, stanovil výdaje na celkovou částku 9 800 Kč měsíčně, sestávající z částky 2 000 Kč na nezaopatřené dítě, 3 800 Kč na vlastní výdaje žalované a 4 000 Kč jako výdaje na bydlení. Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru tak vyhodnotil, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 5 200 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaná je zaměstnána od 1. 11. 2015, je svobodná, má 1 nezaopatřené dítě a bydlí ve vlastním bytě. Žalovaná tuto listinu stvrdila svým podpisem. 12. Z výpisu z účtu a výplatních pásek žalované vyplývá, že za listopad 2015 činila měsíční čistá mzda částku 14 039 Kč, za prosinec 2015 částku 13 276 Kč, dále je z výpisu zjevné, že žalovaná měla k běžnému účtu zřízený kontokorent s roční úrokovou sazbou 18,9 %, který nebyl v „ hodnocení klienta“ nijak zohledněn. Z pracovní smlouvy žalované bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne 1. 11. 2015 na dobu neurčitou, sjednána byla zkušební doba v délce 3 měsíců. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích bylo zjištěno, že dceři žalované bylo přiznáno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně ze strany otce. 13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že