120 C 4/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 2. 2021 (původně předloženou dne 10. 1. 2021 Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu) domáhala po žalované zaplacení částky 500 EUR s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že dne 11. 10. 2019 byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako odesílatelem uzavřena smlouva o mezinárodní přepravě nákladu s obsahem uvedeným v objednávce žalované [číslo] ze dne 11. 10. 2019. Žalobkyně měla dle smlouvy uskutečnit přepravu nákladu o hmotnosti 24,5 t z [obec] (Česká republika) do [anonymizována dvě slova] (Itálie). Na nakládce, kam se vozidlo žalobkyně dne 14. 10. 2019 dostavilo, bylo žalobkyni sděleno, že jednak hmotnost nákladu je vyšší, než bylo mezi účastníky dohodnuto, a to více než 25,6 t a dále, že nakládka by měla být až ve středu 16. 10. 2019. Vozidlu žalobkyně nebylo umožněno na nakládce naložit náklad o hmotnosti 24,5 t. V důsledku porušení smlouvy žalobkyně žalované vyúčtovala náhradu ve výši 500 EUR za čekání více než den na nakládce a neuskutečněnou přepravu, a to fakturou [číslo] ze dne 16. 10. 2019 se splatností 30. 11. 2019. Žalovaná pohledávku ani po výzvě žalobkyně neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena na adresu sídla dne 15. 3. 2021. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Listinou nazvanou Objednávka dopravy [číslo], s hlavičkou a logem žalované, a potvrzenou razítkem a podpisem žalobkyně, bylo prokázáno, že žalovaná dne 11. 10. 2019 objednala přepravu zboží s nakládkou dne 14. 10. 2019 v čase 8-15 hod. v [obec] a vykládkou dne 14. 10. 2019 v čase 8-14 hod. v [anonymizována dvě slova]. Jako kontaktní osoba žalované je uveden [příjmení] [příjmení] (dále jako„ zástupce žalované“). 5. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že dne 14. 10. 2019 ve 13:07 hod. zástupce žalované odeslal zástupci žalobkyně email s podrobnostmi zásilky (hmotnost brutto 25685, hmotnost netto 24659). V 15:00 hod. se omluvil za špatnou komunikaci s tím, že je v nemocnici. Dotázal se, zda bude dnes provedena nakládka. V 15:06 hod. sdělil zástupce žalobkyně, že mu bylo sděleno, že bude naloženo 24,500, ale papíry budou hotové zítra. Uvedl, že z důvodu čekání přišel o 400 EUR a dotázal se žalované, zda za čekání něco zaplatí. V 15:14 hod. zástupce žalované odpověděl, že se domluví se zákazníkem a v 15:20 hod. se dotázal, kdy byl kamion na místě nakládky. Zástupce žalobkyně v 15:21 hod. odpověděl, že v 9:45 hod; v 17:56 dodal, že řidič kamionu byl informován, že nakládka možná proběhne následujícího dne ráno, ale není to jisté. Dne 15. 10. 2019 v 8:05 hod. zástupce žalobkyně žalované sdělil, že [příjmení] podal žalobkyni zprávu, že někdo z Maďarska nedovolil naložit pouze 24.500 a řekl, že žalobkyně naloží 25.600, což žalobkyně odmítá, a proto bude hledat podobný náklad. Jelikož žalobkyně ztratila celý den, bude po žalované nárokovat náhradu 500 EUR. V 15:25 hod. vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, avšak odpověď neobdržel. 6. Z faktury [číslo] vystavené dne 16. 10. 2019, se splatností dne 30. 11. 2019, bylo zjištěno, že žalobkyně žalované ve věci nakládka [obec] 14. 10. 2019, vykládka [anonymizována dvě slova] 16. 10. 2019, vyúčtovala částku 500 EUR za„ čekání 24 hod., poté zjištění, že náklad má hmotnost 25.600 t, následné storno“. 7. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě škody dle shora citované faktury. Podacím archem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla odeslána na adresu [adresa] [anonymizována dvě slova], dne 8. 1. 2020. <i>8. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravy ("CMR", publikovaná jako vyhláška č. 11/1975 Sb.) neupravuje náhradu škody z marného nájezdu (tedy situace, kdy přepravce z důvodů na straně odesílatele nemůže převzít zboží k přepravě) způsobené dopravci ani prodlení dlužníka. Pro úplnost soud uvádí, že v souladu s komentářem LOJDA Jiří: Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravy (CMR), Wolters Kluwer (ASPI), Praha: 2017, shledal, že čl. 16 Úmluvy CMR se vztahuje pouze na náhradu výloh vzniklých dopravci vyžádáním nebo provedením pokynů podle čl. 14 a 15, nikoliv na škodu z neprovedené přepravy. Proto se rozhodné právo určí podle čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ("nařízení Řím I"). Jelikož rozhodné právo nebylo mezi účastníky sjednáno, je rozhodným právem právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi, tedy právo České republiky.</i> <i>9. Podle § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 se povinnosti k náhradě škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícího právního závěru. Bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o mezinárodní přepravě, na základě které měla žalobkyně pro žalovanou přepravit zboží, které mělo být naloženo v [obec] dne 14. 10. 2019. V důsledku nesoučinnosti žalované, kdy jednak hmotnost nákladu byla vyšší, než bylo mezi účastníky dohodnuto, jednak nakládka nebyla v uvedený den připravena, nebylo možné zboží k přepravě naložit a vozidlo žalobkyně se tak k nakládce dostavilo marně. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o mezinárodní přepravě ve smyslu úmluvy CMR a § 2555 o.z., přičemž nedostatečnou součinností při nakládce žalovaná porušila smluvní povinnosti vyplývající jí z citované smlouvy. Porušením smluvní povinnosti žalobkyni vznikla škoda spočívající v nákladech na přistavení vozidla, když totéž vozidlo současně nemohlo být použito k přepravě jiného zboží. Dne 16. 10. 2019 vystavila žalobkyně žalované fakturu k náhradě škody se splatností ke dni 30. 11. 2019. Dne 8. 1. 2020 žalobkyně odeslala předžalobní výzvu. Ani po této výzvě žalovaná zaplacené peníze nevrátila. Žalobkyně má proto právo na náhradu vzniklé škody, jakož i zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) tak, že úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta z tarifní hodnoty 500 EUR (tj. 12 668 Kč dle středového kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku) za jeden úkon právní služby 1 620 Kč. Žalobkyni náleží odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva – v sazbě ½ úkonu, podání žaloby) po 1 620 Kč, celkem 4 050 Kč, a 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 900 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady uhradit k rukám advokáta. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod pro jiný postup. 14. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. soud uložil neúspěšné žalované, aby státu nahradila náklady důkazů dříve hrazené státem – tlumočného v celkové částce 4 800 Kč za překlad listinných důkazů.