15 C 258/2020-33 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalované domáhal následujícího plnění: a) částky 3 000 Kč představující dlužné splátky úvěru (tj. jistinu), b) poplatku za poskytnutí úvěru v částce 872 Kč, c) úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč za dobu od 11. 11. 2017 do zaplacení (za dobu do 30. 6. 2020 v částce 636,79 Kč), d) smluvní pokuty v částce 1 500 Kč jakožto důsledku prodlení se zaplacením splátek (jakožto důsledek porušení článku IX. úvěrové smlouvy ze strany žalované). 2 Tvrdil, že poskytl jako úvěrující žalované jako úvěrované na základě smlouvy [číslo] z 20. 10. 2017 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej zaplatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 872 Kč do 10. 11. 2017, avšak neučinila tak. 3 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 4 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 5 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. 6 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran byla spotřebitelka, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem. 11 Smlouvu o úvěru tedy soud posoudil jako platnou. 12 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, poplatku. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 13 Po právu je i požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná totiž porušila povinnost popsanou v bodě 1. odůvodnění, která byla smluvní pokutou zajištěna. 14 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 123 a násl. zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 400 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 200 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupkyně žalobce je totiž plátkyní této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 16 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 17 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší.