15 C 66/2021-31 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 6 000 Kč dlužné jistiny a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 12. 8. 2018 do zaplacení, b) úroků v částce 1 547 Kč, c) poplatků v částce 1 250 Kč. 2 Ohledně nároků popsaných v předchozím bodě odůvodnění tvrdil, že [právnická osoba] (jakožto jeho předchůdce, dále v textu i jen„ původní věřitel“) poskytl žalovanému na základě smlouvy z 11. 4. 2018 úvěr, který žalovaný čerpal, avšak splatil jej pouze částečně. Tvrdil dále, že od původního věřitele nabyl pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. 3 S ohledem na to, že žalobce nenabídl důkazy k tvrzením, že původní věřitel posoudil před sjednáním obou úvěrů schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, soud jej v tomto ohledu písemně vyzval k doplnění a poskytl mu k tomu lhůtu. Totéž platilo pro samotná tvrzení v tomto směru. Současně jej poučil, že pokud ve výše stanovené lhůtě tvrzení a důkazy nedoplní, bude soud na smlouvu, z níž vycházejí žalobní nároky, hledět jako na absolutně neplatnou (viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 4 Žalobce na výzvu nereagoval. 5 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 6 Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 7 Ze smlouvy o úvěru datované 11. 4. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel sjednal s žalovaným úvěr s limitem 35 000 Kč. 8 Soud se při posuzování platnosti obou smluv zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele tento splácet. 9 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. 10 Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). 11 Žalobce v žalobě uvedl, že pokud nebudou tvrzení a důkazy k problematice posouzení úvěruschopnosti dostatečná, doplní je. 12 Soud jej sice k doplnění tvrzení vyzval, jak uvedeno výše, ale reagováno ze strany žalobce nebylo. 13 Otázku platnosti úvěrové smlouvy soud posuzoval z úřední povinnosti. 14 Na smlouvu o úvěru třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 hledět jako na neplatnou, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. V tomto ohledu soud, jak uvedeno výše, žalobce poučil a poskytl mu lhůtu, aby tvrzení a důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti byla doplněna. Poučil jej, jaké budou následky nesplnění výzvy. 15 Na smlouvu o úvěru třeba ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. hledět jako na neplatnou, neboť úvěrující neposoudil úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele dostatečným způsobem. Rámec posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je totiž takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). 16 Žalobě tak bylo vyhověno toliko částečně, pokud jde o jistinu a úrok z prodlení, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny). 17 Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, bylo zde dohody stran v tom směru, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny. 18 Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 19 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. 20 Úspěch žalobce možno vyjádřit následovně: 72,89 %. 21 Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu (tj. 45,77 % nákladů účelně vynaložených). 22 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 2 x 1 500 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odměnu ve výši 750 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. 23 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. 24 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 25 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 26 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.