17 C 253/2020-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka] a to formou 60 týdenních splátek po [částka], přičemž zápůjčka měla být splacena [datum]. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum], proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila toliko [částka]. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši [částka] dlužné částky poplatků ve výši [částka] kapitalizovaného úroku ve výši [částka] kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši [částka], úroku ve výši 28 % p.a. z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku dle § 84 - § 89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, což je uvedeno v zákaznické kartě ze dne [datum], právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem [datum], když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne [datum]). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum]. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne, když část zápůjčky byla použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka], první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku [částka], která je tvořena zápůjčkou v částce [částka] a souhrnným poplatkem ve výši [částka], který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [částka], odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka], hotovostním inkasem splátek ve výši [částka] Smlouva o zápůjčce obsahuje dále ujednání o tom, že výpůjční úroková sazba činí 28 % p.a. V čl. 18 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, byla vyzvána ke splacení celé pohledávky. 9. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla svobodná, v domácnosti (MD), její čistý měsíční příjem činil [částka] + dalších [částka]. Příjem byl ověřen výměrem mateřského příspěvku a podpory na bydlení. Jako odhadované měsíční výdaje byla uvedena částka [částka] bez jakéhokoli dalšího upřesnění a zejména doložení. V kartě není uvedeno, o kolik nezletilých dětí žalovaná pečovala, když byla na mateřské dovolené, jaké částky vynakládala na bydlení (uvedeno je pouze bydlení v rodinném domě). Konečně nejsou zmíněny ani další případné dluhy, ačkoli ze smlouvy vyplývá, že část zápůjčky měla být použita na zápůjčku předchozí. K doložení příjmů a výdajů žalované nebyla předložena žádná odpovídající listina. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované, pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018. [příjmení] příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že