18 C 276/2020-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 6. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím. Tvrdila a předloženými listinnými důkazy prokazovala, že s žalovanou uzavřela dne 14. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobkyně poskytovala žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaná se zavázala za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalobkyně tedy vyúčtovala poskytnuté služby: Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 3. 4. 2019 za SMS platby ve výši 1 250 Kč Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 4. 5. 2019 za SMS platby ve výši 900 Kč Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínky neuhradila. 2. Co se týče pravomoci soudu věc rozhodnout je v plném rozsahu možno odkázat na rozhodnutí Zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu z 20. 4. 2011, spisová značka Konf 4/2011. V daném typu sporu, mezi něž lze bez jakékoli pochyby zařadit i toto řízení, je dána příslušnost soudů. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně s tímto postupem projevila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud žalobě vyhověl, když měl za prokázané účastnickou smlouvou [číslo] ze dne 14. 12. 2018, že na základě shora citované účastnické smlouvy žalobkyně poskytovala žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Podstata právních vztahů vycházející ze všeobecných obchodních podmínek je taková, že poskytovatelé služeb třetích stran dali souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Žalovaná, jakožto poukázaný, byla vůči poskytovatelům služeb třetích stran (poukazatelům) povinna plnit ve prospěch žalobkyně jakožto poukazníka. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy neplnila, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni dluh za čerpané služby třetích subjektů v celkové výši 2 150 Kč se shora specifikovaným úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaná v prodlení se splněním povinnosti. 5. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokátky za 2,5 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění) náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.). 6. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 7. S odkazem na § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.