18 C 60/2021-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 29. 12. 2020 po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč a dále nájemného za pronajaté zařízení a antivirovou ochranu. Tvrdila, že na základě smlouvy [číslo] uzavřené mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ UPC“) a žalovaným dne 12. 5. 2014, 26. 11. 2014 a dne 13. 10. 2015 zajišťovala UPC žalovanému služby elektronických komunikací. V rámci smlouvy byl mezi UPC a žalovaným sjednán pronájem zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (88F7C726166B), STB * CA [příjmení] [příjmení] * ([číslo]) a STB * CA MODULSMIT * ([číslo]) (dále jen„ Zařízení“). Převzetí zařízení žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 13. 5. 2014, 27. 11. 2014 a 14. 10. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas za poskytované služby, využila UPC svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem z 9. 5. 2018 a žalovaný byl upozorněn na povinnost uhradit dlužné částky a na povinnost vrátit zařízení. Jelikož žalovaný nevrátil do 7dnů od ukončení smlouvy žalobkyni řádně a včas pronajaté technické zařízení, nárokuje žalobkyně jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje uhrazení ceny za pronajaté zařízení: daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne 5. 1. 2018, ze kterého je požadována cena 209,51 Kč a cena za antivirovou ochranu [příjmení] guard ve výši 53 Kč; daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne 5. 2. 2018, ze kterého je požadována cena 210 Kč a cena za antivirovou ochranu [příjmení] guard ve výši 53 Kč; daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne 5.3.2018, ze kterého je požadována cena 210 Kč a cena za antivirovou ochranu [příjmení] guard ve výši 53 Kč; daňový doklad [číslo] s datem splatnosti dne 5.4.2018, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5.5.2018 jen ponížená cena, tj. Částka 135,48 Kč a cena za antivirovou ochranu [příjmení] guard ve výši 34,20 Kč. Žalovaný do současné doby dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 20198, což bylo žalované písemně oznámeno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě soud ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Pravomoc soudu je v daném případě dána, neboť žalobce se domáhá zaplacení dlužného nájemného a smluvní pokuty, nikoli zaplacení dlužné ceny za poskytování služeb elektronických komunikací. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla sjednána již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014), soud na daný případ aplikoval nový občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), zejména jeho ust. § 2048 a § 2201 a násl., a dále zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění. <i>6. Podle § 2201 nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 téhož ustanovení mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. V řízení bylo prokázáno listinnými důkazy (Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] zakázkovými listy, fakturami, upomínkami), že mezi účastníky byla uzavřena smlouva dle ust. § 63 a násl. zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na jejímž základě byly žalovanému do užívání přenechány zařízení pro poskytování objednaných služeb. Žalovaný měl povinnost po ukončení smlouvy do 7 dnů vrátit doplňková zařízení v souladu se smluvními podmínkami. Žalovaný však v tomto řízení netvrdil, že by ve stanovené lhůtě zařízení vrátil, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 2 000 Kč, jejíž výše odpovídá smluvním podmínkám, které byly nedílnou součástí smlouvy a dále pak dle ust. § 2201 o.z. vzniklo žalobkyni právo na sjednané nájemné za pronájem zařízení a antivirovou ochranu to ve výši 958,19 Kč (209,51 +53+ 210 + 53 + 210+53 + 135,48 + 34,20 Kč) a proto soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni uhradit, když i v současné době je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu a vzniká mu tak povinnost platit i úroky z prodlení dle § 19720 o.z. ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokátky za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokátky ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.). 13. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. – třídenní. 14. Rozsudek byl s odkazem na § 157 odst. 4 o.s.ř. vyhotoven ve zkrácené verzi.