6 C 260/2021-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 14. 1. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 36 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil na pohledávku pouze 12 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 26 000 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 5. 2021, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 14. 1. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč, s tím, že první splátka je splatná do sedmého kalendářního dne od data uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2020. Podle článku 5.1 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, které žalovaný podepsal dne 14. 1. 2019 se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 5. Listinou ze dne 19. 2. 2021 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka v částce 26 000 Kč postoupena žalující společnosti. 6. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 30 481,51 Kč, a to ve lhůtě do 28. 5. 2021. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč spolu s příslušenstvím jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru převzal dne 14. 1. 2019 v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v dohodnutých týdenních splátkách. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil pouze 12 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno více, než jak bylo tvrzeno stranou žalující. Žalovaný je proto povinen s přihlédnutím k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 8 000 Kč. Protože splatnost poslední splátky byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodnuta na 9. 3. 2020, bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. a dále podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení, který byl za dobu od 10. 3. 2020 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 kapitalizován ve výši 693,33 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 16. 1. 2021 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 9. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Na nákladech řízení tak byla žalobci přiznána odměna za 3 úkonu po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 13 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 1 489 Kč.