9 C 220/2021-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 18. 6. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 4 398 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 18. 8. 2015 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 14. 1. 2016. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci. Následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 3 500 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla provedena žádná platba. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvateli na adresu nově zjištěnou. Doručeno bylo dne 8. 9. 2021 vložením do domovní schránky užívané žalovaným. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu, žalovaný byl vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska k navrhovanému postupu, ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil. Soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že společnost creditON.cz, s.r.o., [IČO] uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 18. 8. 2015 na částku 3 500 K a žalovaný se zavázal k její úhradě spolu s poplatkem ve výši 898 Kč ve lhůtě 30 dnů. 5. Výpisem z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet připsána částka 3 500 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 18. 8. 2015 pod variabilním symbolem [číslo] z účtu č. [bankovní účet]. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 2. 2. 2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě. 7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 prokázala žalobkyně aktivní legitimaci k vedení sporu. 8. Dle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. 12. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým je i smlouva o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016. Dle tohoto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Toto posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel tak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení a k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje řádné důkazy. 13. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 3 500 Kč, jak vyplývá ze zprávy [právnická osoba] obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byl povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 3 500 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 898 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 3 500 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 15. 1. 2016 až do zaplacení. Co do částky 898 Kč jako poplatku z uzavřené smlouvy a úroku z prodlení z této částky, musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalované před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 1 368 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 80 % a neúspěch 20 %, bylo možno přiznat pouze 60 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 821 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž jde o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem opakovaně v obdobných věcech. Soud nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 15. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.