9 C 288/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 8. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 31 495 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 4. 4. 2019 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě půjčil žalované částku 35 000 Kč. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku 28 079 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 11 791 Kč a náklady za komfortní splácení ve výši 7 711 Kč. Celkovou částku se zavázala splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 4. 10. 2020. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými splátkami a právní zástupce měl právo požadovat po žalované uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaná uhradila pouze částku 3 505 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky za žalovanou částku 76 478,30 Kč bez příslušenství, její příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že po žalované však požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 5. 10. 2020 do 18. 12. 2020 částkou 541,32 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení zákonnou sazbou 8,25 % ročně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovaného trvalého pobytu. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to jak na adresu evidovaného trvalého pobytu. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 9. 11. 2021 vyzvána ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako zelená v hotovosti ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si půjčila částku 35 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč formou měsíčních splátek po 3 505 Kč po dobu 18 měsíců. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalované sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byla vyzývána k zaplacení dlužné částky ve výši 76 478,30 Kč bez příslušenství. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná vyzývána žalobcem k zaplacení dlužné částky nejpozději do 13. 7. 2021. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. je žalovaný povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši 35 000 Kč, kterou se zavázala splácet a splatit spolu s dohodnutými poplatky a úroky do 4. 10. 2020. Uhradila však pouze částku 3 505 Kč, z poskytnuté zápůjčky tak zbývalo uhradit částku 31 495 Kč a dohodnuté poplatky. Žalobce, zřejmě si vědom neplatnosti sjednané smlouvy, požadoval po žalované pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu částky, kterou žalované zapůjčil – 35 000 Kč a částky, která mu byla vrácena – 3 505 Kč. Tomuto návrhu bylo soudem vyhověno a žalovaná tak uznána povinnou uhradit částku 31 495 Kč, neboť neuhradila ani jistinu, kterou si od právního předchůdce žalobce zapůjčila a získala tak neoprávněný majetkový prospěch, který je povinna ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. vrátit. Rovněž je povinna uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 31 495 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, když za období od 5. 10. 2020 od kdy došlo k prodlení až do 18. 12. 2020 byly úroky již kapitalizovány (vypočteny) částkou 541,32 Kč. Žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, když mu byla pohledávka postoupena a žalovaná byla o postoupení informována. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci soud proto přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 260 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 378 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 3 438 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaná netvrdila žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 10. Soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na skutečnost, že tato byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky.