9 C 289/2021-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 677 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 5. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě půjčil žalovanému částku 20 000 Kč. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku 17 333 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky, doručení a administrativní činnost ve výši 7 860 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a náklady za komfortní splácení ve výši 5 896 Kč. Celkovou částku 37 333 Kč se zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 29. 1. 2020. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce měl právo požadovat po žalovaném uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaný uhradil pouze částku 4 323 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Následně již žalovaným na dluh nebylo hrazeno ničeho. Žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 30. 1. 2020 do 18. 12. 2020 částkou 1 410,93 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení zákonnou sazbou 10 % ročně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovaného trvalého pobytu i na adresu nově zjištěnou. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 6. 10. 2021 vyzván ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako zelená v hotovosti ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si půjčil částku 20 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč formou týdenních splátek po 632 Kč po dobu 60 týdnů. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalovanému sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byl vyzýván k zaplacení dlužné částky ve výši 44 807,29 Kč bez příslušenství. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzýván zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky nejpozději do 13. 7. 2021. Zároveň byl poučen o možnosti uzavřít dohodu o splátkách i o možnosti soudního vymáhání v případě neuhrazení pohledávky či neuzavření dohody o splátkách. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. je žalovaný povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k sjednání smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázal splácet a splatit spolu s dohodnutými poplatky a úroky ve výši 17 333 Kč do 29. 1. 2020. Uhradil však pouze částku 4 323 Kč, z poskytnuté zápůjčky tak zbývalo uhradit částku 15 677 Kč. Žalobce, zřejmě si vědom neplatnosti sjednané smlouvy, požadoval po žalovaném pouze bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu částky, kterou žalovanému zapůjčil – 20 000 Kč a částky, která mu byla vrácena – 4 323 Kč. Tomuto návrhu bylo soudem vyhověno, neboť žalovaný neuhradil celou jistinu, kterou si od právního předchůdce žalobce zapůjčil, získal tak neoprávněný majetkový prospěch, který je povinen vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 15 677 Kč, o níž se obohatil. Rovněž byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 15 677 Kč od 30. 1. 2020 ve výši 10 % z dlužné částky. Za období od 30. 1. 2020 do 18. 12. 2020 byly úroky již kapitalizovány (vypočteny) částkou 1 410,93 Kč a ode dne následujícího, tj. 19. 12. 2020 činí dosud nevypočtenou částku, a to 10 % z částky 15 677 Kč až do její úhrady. Žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, když mu byla pohledávka postoupena a žalovaný byl o postoupení informován. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, paušální náhradou ve výši 900 Kč, tj. 3 x 300 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 2 252 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 10. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.