9 C 303/2021-24 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 8. 9. 2021 proti žalovanému zaplacení částky 10 797,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 9. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 7. 1. 2019 smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobce zřídit a vést žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Dne 8. 1. 2019 byla s žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu, kterou byla žalovanému povolena možnost přečerpání prostředků do záporného zůstatku (povoleného nezajištěného debetu) ve výši 10 000 Kč na výše uvedeném běžném účtu. Žalovaný porušil smluvní podmínky, přečerpal peněžní prostředky do nepovoleného debetu, proto se žalobce rozhodl od smlouvy odstoupit, což učinil dopisem ze dne 31. 8. 2020. Po dobu trvání nepovoleného debetu byl oprávněn zřídit na účtu dlužníka zvláštní (vnitřní) účet pohledávek z nepovolených debetů, na kterém pohledávku povede. Dne 21. 9. 2020 v důsledku předchozího odstoupení od smlouvy zaslal žalovanému oznámení o zřízení tohoto účtu. Konečný zůstatek na účtu ve výši - 10 797,93 Kč byl dne 18. 9. 2020 převeden na uvedený zvláštní účet č. [bankovní účet]. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 13. 8. 2021, k úhradě nedošlo. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření zaslána žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště evidovanou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo dne 25. 11. 2021. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil, rovněž tak ani k navrhovanému postupu, soud měl proto po daném poučení dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za to, že s navrhovaným postupem souhlasí. Rozhodl tak dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě listinných důkazů ve spise založených. Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v žalobním návrhu. 3. Podle § 2662 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 4. Podle § 2665 o.z. ujednají-li si strany, že ten kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud měl prokázané smlouvou o bankovních sužbách č. [bankovní účet] ze dne 7. 1. 2019, že došlo k uzavření smlouvy o běžném účtu a vydání debetní karty Visa k tomuto účtu. Dne 8. 1. 2019 došlo k uzavření smlouvy o povoleném debetu dle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč tj. možnost přečerpání finančních prostředků tvz. povolený debet na běžném účtu s dobou čerpání 360 dnů a úrokovou sazbou 19,99 % ročně. 10. Z listiny označené odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 31. 8. 2020 bylo zjištěno, že vzhledem k porušení podmínek, a to přečerpání prostředků do nepovoleného debetu žalobce od smlouvy odstoupil a zároveň požádal žalovaného o vrácení všech platebních karet a byl upozorněn, že odstoupením nezaniká jeho povinnost uhradit dluh z nepovoleného debetu. 11. Dne 21. 9. 2020 bylo žalovanému oznámeno, že ke dni 21. 9. 2020 byl jeho účet se všemi navazujícími produkty zrušen a smlouva zanikla dne 16. 9. 2022, konečný záporný zůstatek činí 10 797,93 Kč a dosud nebyl uhrazen. 12. Výzvou k úhradě - předžalobní upomínkou ze dne 13. 8. [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru ve výši 10 797,93 Kč, dále poplatku 4 452,80 Kč a zákonného roku z prodlení ve výši 711 Kč, zároveň byl upozorněn, že neuhrazením těchto částek bude záležitost řešena soudní cestou. 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Bylo prokázáno, že žalobce v roce 2019 poskytl, na základě písemně uzavřené smlouvy o bankovních službách a smlouvy o povoleném debetu na kartě žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný nejen čerpal, ale i přečerpal. Žalobce z důvodů přečerpání finančních prostředků nad povolený debet od předmětných smluv odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 797,93 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil, ač tak byl povinen a k úhradě byl vyzván. O odstoupení byl žalovaný informován dne 21. 9. 2020 a následně i v předžalobní výzvě dne 13. 8. 2021 k úhradě však dosud nedošlo. Vzhledem k tomu, že dluh v uvedené výši stále existuje, žalobce tento dluh prokázal, žalovaný na výzvy k vyjádření a předložení svých důkazů nijak nereagoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 10 797,93 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se splácením úvěru, je povinen platit i zákonné úroky z prodlení, které činí 8,25 % ročně ode dne následujícího poodstoupení, tj. od 22. 9. 2020 až do zaplacení z dlužné jistiny. 15. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu byla přiznána dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Tato představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny za 3 úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., v platném znění, tj. 900 Kč, 3 paušální náhrady za 3 úkony po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto mu byla přiznána i částka 252 Kč jako 21% DPH. Celková náhrada nákladů řízení tak činí částku 2 252 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [příjmení]. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobní návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech týkající se smluv o úvěru ke kreditní kartě, proto do podání uvedeného návrhu použil ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. Dále soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné skutečnosti, pro které by neměla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. 16. Jak dlužná částka, tak i náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, tedy ve lhůtě delší než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobce v žalobním návrhu.