9 C 308/2021-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 21 349 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným 2 smlouvy o zápůjčkách. Dne 11. 4. 2018 smlouvu [číslo] na jejímž základě půjčil žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i částku 12 283 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 652 Kč a náklady za komfortní splácení a vedení zákaznického účtu ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 5. 6. 2019. Marným lhůty týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými splátkami a právní zástupce měl právo požadovat po žalovaném uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku 10 318 Kč, dlužná částka se všemi poplatky tak činila 25 313,60 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Následně již žalovaným na dluh nebylo hrazeno ničeho. Žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného ve výši 3 682 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 6. 6. 2019 do 18. 12. 2020 částkou 560,43 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení zákonnou sazbu 9,75 % ročně z částky 3682 Kč. 2. Dne 27. 6. 2018 byla jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], uzavřena s žalovaným další smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě půjčil žalovanému částku 26 000 Kč. S touto zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku 20 988 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 372 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 8 888 Kč a náklady za komfortní splácení ve výši 5 728 Kč. Celkovou částku se zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 2 611 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 27. 12. 2019. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými splátkami a právní zástupce měl právo požadovat po žalovaném uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaný uhradil pouze částku 8 333 Kč, dlužná částka tak činila 50 676,60 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Následně již žalovaným na dluh nebylo hrazeno ničeho. Žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 17 667 Kč vzniklé na straně žalovaného spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 28. 12. 2019 do 18. 12. 2020 částkou 1 751,98 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení se zákonnou sazbu 10 % ročně z částky 17 667 Kč. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovaného trvalého pobytu. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 6. 10. 2021 vyzván ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 5. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako zelená v hotovosti ze dne 11. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si půjčil částku 14 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 12 287 Kč formou týdenních splátek po 439 Kč po dobu 60 týdnů. 6. Ze smlouvy o zápůjčce označené rovněž jako zelená v hotovosti ze dne 27. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si půjčil částku 26 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 20 988 Kč formou měsíčních splátek po 2 611 Kč po dobu 18 měsíců. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalovanému sděleno, že obě předmětná pohledávky byly postoupeny žalobci a zároveň byl vyzýván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 75 990,20 Kč bez příslušenství. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzýván žalobcem k zaplacení dlužné částky nejpozději do 13. 7. 2021 a upozorněn na možnost soudního projednání v případě neuhrazení. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. je žalovaný povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání 2 smluv o zápůjčkách, na jejichž základě žalovaný obdržel nejprve částku 14 000, kterou se zavázal splácet a splatit spolu s dohodnutými poplatky a úroky Uhradil však pouze částku 10 318 Kč, z poskytnuté zápůjčky tak zbývalo uhradit jistinu ve výši 3 682 Kč. U druhé zápůjčky obdržel částku 26 000 Kč a vrátil pouze částku 8 333 Kč, zbývalo tak uhradit 17 667 Kč. Žalobce, zřejmě si vědom neplatnosti sjednaných smluv, požadoval po žalovaném pouze bezdůvodná obohacení ve výši rozdílu mezi částkami, které žalovanému zapůjčil a které nebyly vráceny. U první zápůjčky se jednalo o nesplacenou jistinu ve výši 3 382 Kč a u druhé zápůjčky 17 667 Kč, celkově tak jde o částku 21 349 Kč. Tomuto návrhu bylo soudem vyhověno, neboť žalovaný neuhradil jistiny, které si od právního předchůdce žalobce zapůjčil, získal tak majetkový prospěch, který je povinen dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. vrátit. Rovněž je povinen uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 17 667 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, když za období od 28. 12. 2019 do 18. 12. 2020 byly úroky již kapitalizovány (vypočteny) částkou 1 751,98 Kč. Dále úroky z prodlení z částky 3 682 Kč ve výši 9,75 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, když za období od 6. 6. 2018 do 18. 12. 2020 byly již kapitalizovány částkou 560,43 Kč. Součet již kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení je ve výroku rozsudku uveden částkou 2 312,41 Kč Žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, když mu byla pohledávka postoupena a žalovaný byl o postoupení informován. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci soud proto přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 854 Kč, paušální náhradě ve výši 900 Kč, tj. 3 x 300 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 21% DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 2 306 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 13. Soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky