9 C 5/2021-26 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne [datum] proti žalovanému zaplacení částky 10 785,98 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 9 635,98 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od téhož data do zaplacení rovněž z částky 9 635,98 Kč. Dále se domáhal již kapitalizovaných, tj. vypočtených úroků, a to smluvního úroku ve výši 1 412,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 133,93 Kč. Návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě registrační [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr do výše 10 000 Kč. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný počal úvěr čerpat a vznikla mu tak povinnost kromě jistiny hradit i úroky, což se zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny dle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného měsíce. Výše úroku činila 22,9 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou dne [datum] a následujícími, čímž porušil smlouvu, žalobcem byl vyzván dne [datum] k úhradě dlužné částky 1 604,06 Kč a upozorněn na následky nesplacení. Dne [datum] oznámil žalovanému, že od smlouvy odstoupil. Dlužná částka ve výši 10 785,98 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu ve výši 9 635,98 Kč a úvěrové poplatky 1 150 Kč. Žalovaný ani po zesplatnění na úvěr ničeho neuhradil. Dlužná částka dále sestávala z kapitalizovaného úroku 1 412,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 133,93 Kč a dále od [datum] do zaplacení úroku ve výši 22,9 % a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně. Obojí z jistiny ve výši 9 635,98 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření zaslána žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště evidovanou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo dne [datum]. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil, rovněž tak ani k navrhovanému postupu, soud měl proto po daném poučení dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za to, že s navrhovaným postupem souhlasí. Rozhodl tak dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě listinných důkazů ve spise založených. Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v žalobním návrhu. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 5. Podle § 1968 a § 1969 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Věřitel může po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud měl prokázané smlouvou o osobní kreditní kartě [číslo] ze dne [datum], že došlo k uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě dle § [číslo] odst. 2 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., na jejímž základě se banka zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr k této kreditní kartě. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr do výše 10 000 Kč. Jednalo se o úvěr spotřebitelský, čerpaný prostřednictvím kreditní karty na dobu neurčitou s číslem účtu ke kreditní kartě [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet bance poskytnuté peněžní prostředky pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru a splatné úroky v minimální výši 100 Kč pravidelně vždy k 25. dni v měsíci s tím, že výše splátky bude uvedena vždy v měsíčním výkazu. Žalovaný ve smlouvě udělil bance souhlas, aby tato prováděla úhrady jistiny a úroků automatickým převodem z jeho účtu č. [bankovní účet]. 9. Z listiny označené odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] bylo zjištěno, že vzhledem k porušení podmínek týkajících se kreditních karet došlo k odstoupení od smlouvy, na jejímž základě byl veden účet ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Zasláno toto bylo na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru ke kreditní kartě. 10. Z historického výpisu z účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že zůstatek nesplacené půjčky činí 9 635,98 Kč a poplatky za správu a vedení účtu 150 Kč a poplatky za odeslaní 2 upomínek po 500 Kč částku 1 000 Kč, celkem poplatky činí 1 150 Kč. 11. Výzvou k úhradě - předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru ve výši 11 939,29 a částky a 4 356 Kč do [datum] a zároveň byl upozorněn, že neuhrazením těchto částek bude záležitost řešena soudní cestou. 12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Bylo prokázáno, že žalobce v roce 2018 poskytl, na základě písemně uzavřené smlouvy o osobní kreditní kartě žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný čerpal. Vedle vyčerpané jistiny úvěru byl povinen hradit i úroky z poskytnutého úvěru, a to vše ve splátkách 3 % z vyčerpané jistiny, dále byla povinna hradit náklady na úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, ani nezajistil na svém účtu dostatek finančních prostředků, aby banka na základě jeho souhlasu mohla provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny a úroky převodem z jeho účtu. Došlo proto ze strany žalobce k odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě, o čemž byl žalovaný informován dne [datum] dopisem zaslaným na adresu uvedenou ve smlouvě. Vyčerpaná jistina úvěru činila 9 635,98 Kč a úvěrové poplatky 1 150 Kč, celkem se tak jedná o částku 10 785,98 Kč, která byla žalobci přiznána. Žalovaný ani po předžalobní výzvě dluh neuhradil a vzhledem k tomu, že dluh stále existuje, žalobce tento dluh prokázal, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 10 785,98 Kč. 13. Zároveň soud rozhodl o úhradě smluvních úroků za půjčení peněžních prostředků ve výši 22,9 % ročně z dlužné částky dle smluvního ujednání účastníků. Tento úrok byl již částečně vypočten (kapitalizován) za období od [datum] do [datum] částkou 1 412,30 Kč. Ode dne následujícího, tj. od [datum] až do zaplacení nadále běží ve výši 22,9 % ročně z jistiny 9 635,98 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se splácením úvěru, je povinen platit i zákonné úroky z prodlení, které činí 10 % ročně. Tyto byly žalobcem vypočteny do [datum] částkou 133,93 Kč, která byla přiznána a ode dne následujícího, tj. od [datum] až do zaplacení běží úrok dále v zákonné sazbě 10 % z částky 9 635,98 Kč, tj. z dlužné jistiny. 15. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu byla přiznána dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Tato představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny za 3 úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., v platném znění, tj. 900 Kč, 3 paušální náhrady za 3 úkony po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto mu byla přiznána i částka 252 Kč jako 21% DPH. Celková náhrada nákladů řízení tak činí částku 2 252 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [příjmení]. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobní návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech týkající se smluv o úvěru ke kreditní kartě, proto do podání uvedeného návrhu použil ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. Dále soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné skutečnosti, pro které by neměla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. 16. Jak dlužná částka, tak i náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, tedy ve lhůtě delší než je zákonná lhůta 3 denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobce v žalobním návrhu.