10 C 240/2021-66 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč jdoucím od 2. 5. 2018 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 1. 4. 2017 se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva). Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 25 350 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 1. 5. 2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 1. 4. 2017, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení a žalobkyně má také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 2. 5. 2018 do zaplacení. Žalovaný v době platnosti smlouvy hradil ve splátkách původnímu věřiteli celkem částku 9 350 Kč. Žalovaná částka 16 600 Kč je tvořena a) neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 15 000 Kč, b) neuhrazeným úrokem z úvěru ve výši 240 Kč, c) neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 658 Kč a d) neuhrazeným inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 702 Kč. Původní věřitel v rámci zjišťování úvěruschopnosti žalovaného dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, tento závěr nijak žalovaný nevyvrátil. Do dne podání žaloby žalovaný ani přes písemnou výzvu žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Usnesením č.j. 10 C 240/2021-60 ze dne 7. 9. 2022 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 22. 9. 2022 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání) a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 1. 4. 2017, předpisem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 1. 4. 2017 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2017 uzavřel předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě kterého poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 10 950 Kč. 5. Z transakční historie bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a k 22. 5. 2018 uhradil na úvěru celkem částku 9 350 Kč. 6. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. 7. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené ze společností [právnická osoba] dne 1. 4. 2017. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí, když žalovaný v řízení zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, naopak žalobkyně předloženými listinami (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 1. 4. 2017, přehled plateb) prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, předchůdce žalobkyně svou smluvní povinnost splnil a žalovanému sjednaný úvěr poskytl, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, došlo proto k jeho zesplatnění a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky včetně sjednaných sankcí. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 15 000 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku i právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Soud také dospěl k závěru, že žalobkyně náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet (finanční analýza; credit scoring; nájemní smlouva a potvrzení o zaplacení nájmu; pracovní smlouva, výplatní pásky 12/2016 – 02/2017). 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla úspěšné žalobkyni přiznána odměna za dva a půl úkonu po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, 21 % DPH z odměny a náhrad a zaplacený soudní poplatek 800 Kč. Náhradu nákladů řízení celkem ve výši 2 070,50 Kč, je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 14. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.