10 C 298/2022-131 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 9. 3. 2020 (následně postoupenou Okresnímu soudu v Pardubicích) domáhala po žalovaném zaplacení částky 456 699,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 385,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 333,87 Kč, úrokem ve výši 13,9 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] dne 17. 4. 2018 (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě této Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 450 036 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle odst. 4.1 Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 13,90 % p.a. a poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 436 Kč, vždy nejpozději do 18. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 31. 7. 2019 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Dle předmětné smlouvy o úvěru je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný dluží žalobkyni částku 454 899,90 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 800 Kč, částku 30 385,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 13,90 % p.a. počítaného z aktuální jistiny úvěru do 20. 1. 2020, částku ve výši 22 333,87 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 20. 1. 2020 a dále smluvní úrok 13,90 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1.2020 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobci uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne 7. 11. 2022 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3. Smlouvou o úvěru ze dne 17. 4. 2018 bylo zjištěno, že dne 17. 4. 2018 uzavřela žalobkyně (úvěrující banka) s žalovaným (úvěrovaný klient) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 450 036 Kč, a to za účelem konsolidace úvěrů nebo půjček s tím, že na splacení konsolidovaných dluhů specifikovaných v bodě 2.2 smlouvy, byla použita část úvěru ve výši 430 036 Kč a zbylá částka úvěru byla vyplacena žalovanému. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 436 Kč, a to nejpozději do 18. 3. 2027, úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 % p.a., RPSN činila 15,37 %. 4. Dopisem ze dne 31. 7. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 31. 7. 2019 s tím, že dlužná částka činí 457 174 Kč. 5. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 450 036 Kč čerpal, úvěr řádně nesplácel (poslední přijatá platba 18. 2. 2019) a smlouva byla ukončena k 31. 7. 2019; dluh na jistině činil částku 454 899,90 Kč. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí, když žalovaný v řízení zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, naopak žalobkyně předloženými listinami (smlouva o úvěru ze dne 17. 4. 2018; výzva k úhradě dlužné částky a zesplatnění, výpisy z účtu a platební historie, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník žalobkyně, předžalobní výzva) prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr ve výši 450 036 Kč poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 456 699,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 385,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 333,87 Kč, úrokem ve výši 13,9 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 454 899,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Soud také dospěl k závěru, že žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. Soud tedy přiznal žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných zaplaceným soudním poplatkem ve výši 18 268 Kč, odměnou advokáta 3 x 10 140 Kč, určenou dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu (3 x po 300 Kč) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení v celkové výši 56 165,20 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 11. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.