108 C 58/2014-497 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovaným žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2014 domáhal zaplacení částky 74 223 Kč. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem domu [adresa] v [obec] včetně bytu [číslo] v přízemí tohoto domu. Dne 19. 3. 2013 uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu, podle níž jim vzniklo právo nájmu k označenému bytu včetně jeho zařízení a vybavení, přičemž dodatkem ze dne 1. 4. 2013 žalovaným pronajal i parkovací stání. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 19. 3. 2013 do 30. 9. 2013 prodlouženou dodatkem smlouvy do 20. 3. 2014. Nájemné za byt činilo 10 980 Kč a za parkovací stání 850 Kč měsíčně vždy se splatností do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. Při podpisu nájemní smlouvy žalovaní zaplatili poměrnou část nájemného za březen 2013 5 025 Kč, nájemné za duben 2013 12 980 Kč a 850 Kč za parkovací stání 20. 3. 2014. Dále zaplatili kauci 41 490 Kč. Z této kauce byl uhrazen jejich dluh na nájemném, který včetně poplatku z prodlení ke dni 20. 3. 2014 činil 31 656 Kč. Žalovaní byt dobrovolně nevyklidili a užívali jej i po zániku nájemní smlouvy. Ke dni 9. 4. 2014 žalobce uplatnil zadržovací právo dle § 1395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). K tomuto datu žalovaní žalobci dlužili na službách spojených s užíváním bytu částku 15 753 Kč, částku 28 500 Kč představující smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s vyklizením bytu ve výši 1 500 Kč za každý den prodlení za 19 dní a částku 9 878 Kč z titulu náhrady škody vzniklé žalobci nutností vymáhat dlužné nájemné a uplatnit zadržovací právo. Dále se žalobce proti žalovaným domáhal náhrady za skladné ve výši 600 Kč denně za uskladnění zadržených movitých věcí za období od 9. 4. Do 7. 5. 2014 v celkové částce 16 800 Kč, nákladů na uplatnění zadržovacího práva v částce 3 272 Kč vzniklých cestovným a administrativními úkony, nákladů na zajištění ocenění zadrženého movitého majetku žalovaných v částce 3 116 Kč, nákladů na úklid nepředaného bytu včetně cestovného v částce 6 868 Kč a nákladů na vymalování bytu i výměnu vanové baterie v částce 8 450 Kč. Od celkového uplatněného nároku žalobce odečetl část kauce ve výši 9 834 Kč a hodnotu zadržených věcí v částce 8 400 Kč. 2. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Pardubicích pod č.j. 108 C 58/2014 – 58 ze dne 27. 8. 2014 podali žalovaní ve lhůtě odpor. Potvrdili, že s žalobcem sjednali smlouvu o nájmu předmětného bytu, namítali ale, že na nájemném a na kauci, která by měla být přednostně použita na úhradu nájemného, zaplatili 176 905 Kč. Za dané období měli uhradit částku 165 960 Kč, takže přeplatek na nájemném činil 10 945 Kč. Vyúčtování za služby neměl žalobce ke dni 9. 4. 2014 k dispozici, tedy zde nebyl právní titul pro uplatnění zadržovacího práva. Žalovaní také tvrdili, že žalobci zaplatili i částku 5 000 Kč před 19. 3. 2013, nájemné za únor 2014 a částku 2 000 Kč dne 9. 4. 2014. Žalobce žalovaným svévolně zabral nábytek, osobní věci, doklady a s těmi protiprávně nakládal. Navíc ve znaleckém posudku, který neměli žalovaní nikdy k dispozici, znalec ocenil nábytek na částku 8 400 Kč, ačkoli z dokladů, které žalobce sám soudu předložil, vyplývá, že veškerý nábytek byl kupován jako nový v březnu 2013 a žalovaní vědí, že žalobce nábytek pronajímá dalším nájemcům. Žalovaní rozporovali dále právo žalobce na úhradu smluvní pokuty a měli ji za rozpornou s dobrými mravy. Poukazovali na právní úpravu obsaženou o. z., která s účinností od 1. 1. 2014 má takové ujednání za nepřípustné. Dále tvrdili, že žalobce jim vydal jen osobní oblečení a urnu matky žalované za přítomnosti Policie ČR, přičemž sám a svévolně rozhodl, že ostatní věci jsou na vyhození a nepotřebné. Žalovaní vylučovali, že by v bytě zanechali nepořádek a plíseň, které by bylo třeba uklízet. U vyúčtování služeb sporovali jak stav na měřidlech při započetí nájemního vztahu, tak výši vyúčtování. K ocenění zadržených věcí navrhovali nový znalecký posudek. 3. Okresní soud v Pardubicích ve věci rozhodl dne 14. 12. 2016 rozsudkem č. j. 108 C 58/2014 – 246 ve znění usnesení č. j. 108 C 58/2014 – 252 ze dne 27. 1. 2017. Tímto rozsudkem byli žalovaní uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 66 740,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení. Co do částky 7 482,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Žalovaní byli též uznáni povinnými nahradit náklady řízení žalobci ve výši 3 712 Kč a státu v částce 7 727 Kč. Tento rozsudek, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II, jímž byla žaloba co do částky 7 482,95 Kč s příslušenstvím zamítnuta, byl ve výroku I rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. 22 Co 121/2017 – 269 ze dne 3. 8. 2017 zčásti změněn tak, že v rozsahu smluvní pokuty v částce 28 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalobce si nepočínal po právu, pokud dne 9. 4. 2014 jednostranně vnikl do bytu, vyměnil u něj zámek a znemožnil jeho další užívání žalovanými, přičemž takto uplatnil své zadržovací právo vyplývající z ustanovení § 2234 ve spojení s § 1395 o. z., neboť ustanovení § 2234 o. z. lze aplikovat jen v souladu s ustanovením § 2235 odst. 1 o. z., respektive s přihlédnutím k faktu, že nájemce má v pronajatém bytě své obydlí, které požívá ústavněprávní i trestněprávní ochrany (viz. článek 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. a § 178 trestního zákoníku). Pokud se tedy žalobce choval protiprávně, stěží může požadovat náhradu jakýchkoliv nákladů s tím vzniklých (výměna zámku, cesty za účelem„ uplatnění zadržovacího práva“, ocenění movitých věcí). Toto chování žalobce je pak nutno brát v úvahu i ve vztahu k posouzení důvodnosti nároků na náhradu nákladů na uvedení bytu do původního stavu za okolností, že žalobce žalovaným byt svévolně znepřístupnil, takže jim v podstatě znemožnil byt řádně předat, zejména ve vztahu k úklidu bytu. Pokud se týče služeb spojených s nájmem bytu, odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 803/2002 v tom smyslu, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Krajský soud tak uzavřel, že pokud žalobce uplatnil svou žalobou nárok na zaplacení určité částky z vyúčtování ke dni 9. 4. 2014, pak nelze v rámci takto požadované částky, žalobci přiznat částku, která byla předmětem předchozího vyúčtování. Dále krajský soud uzavřel, že neplacení nájemného není zásahem do absolutního práva žalobce a porušení této povinnosti bude jen stěží v přímé příčinné souvislosti s vykonáním cest žalobcem či jeho blíže nespecifikovatelnými administrativními úkony. K otázce nároků vzniklých ze zadržovacího práva pak odvolací soud poukázal na ustanovení § 1397 o. z., podle nějž mimo jiné věřitel může zadrženou věc užívat jen se souhlasem vlastníka a uspokojením pohledávky prostřednictvím zadržovacího práva je pak možné pouze v souladu s ustanoveními § 1398 a § 1359 o. z., tj. způsobem, o němž se věřitel dohodl s dlužníkem v písemné formě nebo z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě nebo z prodeje zadržené věci podle jiného zákona. V dalším řízení proto bylo soudu okresnímu uloženo zvážit, jaké nároky mohly žalobci vzniknout z jím tvrzeného skutkového stavu a jaké nároky žalobce žalobou uplatnil, poučit případně účastníky dle § 118 a) o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů a postupovat v řízení dle závazného názoru odvolacího soudu. 4. Po poučení soudu ve smyslu § 118 a) o.s.ř., žalobce podáním ze dne 18. 3. 2018 doplnil svá tvrzení tak, že žádal, aby mu byl přiznán nárok z titulu nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu ve výši dle znaleckého posudku, tj. v částce 14 979,33 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení. Potvrdil, že nové vyúčtování vystaveno nebylo, protože má své původní vyúčtování za správné a pouze přizpůsobil výši své pohledávky zjištění znalce. Setrval na svém stanovisku, že zadržovací právo bylo uplatněno jednoznačně po právu, neboť zajistit lze jak dluh splatný tak i nesplatný. Dále se domáhal náhrady za skladování movitých věcí žalovaných za dobu od 21. 3. 2014 do 9. 4. 2014, tj. celkem za 20 dní při sjednaném nájemném 10 980 Kč měsíčně. Nájemné za jeden kalendářní den tak činilo 366 Kč, náhrada proto žalobci náleží ve výši 7 320 Kč. Při výpočtu cestovného, které žalobce nadále nárokoval ve výši 12 092,72 Kč, použil účetní program, jenž používá při své