ECLI: ECLI:CZ:OSPU:2022:17.C.116.2022.1 Datum: 2022-07-13 Předmět: o zaplacení 2 080,55 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 96 z ["postoupení pohledávky""prodlení věřitele""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 2 080,55 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 202 (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.), § 1968 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2021 zaplacení celkem částky 2 080,55 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 21. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], dříve [právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 13,6 % p.a. a poplatky dle sazebníku) pravidelnými 72 měsíčními splátkami po 1 332,53 Kč (včetně sjednaného pojištění ve výši 109 Kč měsíčně) počínaje dnem 18. 7. 2017. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 3. 2018 zesplatnila. Dlužná částka tak byla ke dni podání žaloby představována jistinou ve výši 2 080,55 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 56,07 Kč a 6 382,18 Kč.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů jím poskytnutých v žádosti o úvěr, a dále (s ohledem na skutečnost, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr podnikal) z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalovaného a následně byl vypočten příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, kdyby byl zaměstnán; uvedeným postupem byl příjem žalovaného určen na částku 28 499,16 Kč. Z interních zdrojů banka dále zjistila, že vůči ní měl žalovaný závazky s výší měsíčních splátek 1 284,46 Kč.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 16. 5. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 6. 5. 2022).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 23. 5. 2019 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky pak byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 5. 2019.
4. Podáním ze dne 30. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 432,83 Kč. Soud proto ohledně této částky řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil.
5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka [číslo] ze dne 21. 6. 2017, z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč.
Dopisem ze dne 23. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu k datu 23. 3. 2018 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 60 702,78 Kč.
6. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho roční příjem z podnikání (rozdíl mezi příjmy a výdaji) činí 163 900 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně při jednom zdroji příjmu. Žalovaný neuvedl žádné závazky ani nekonkretizoval žádné své výdaje.
Dle daňového přiznání za rok 2016 činil u žalovaného základ daně 163 900 Kč, daň 24 585 Kč.
7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr a daňové přiznání žalovaného za rok 2016. Těmito listinami bylo doloženo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 11 609 Kč (od základů daně 163 900 Kč soud odečetl daň 24 585 Kč a rozdíl vydělil dvanácti měsíci). Tvrzený příjem do domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně nebyl nijak doložen, když v žádosti byl navíc uveden zdroj příjmu pouze jeden, což odpovídá pouze příjmu žalovaného. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalovaného spojené s vyživovací povinností, bydlením, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Tvrzené příjmy do domácnosti a výdaje žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány, právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu nemohla vycházet z interního modelu ohledně příjmů žalovaného, když tyto byly řádně doloženy daňovým přiznáním a dosahovaly pouze částky 11 609 Kč (nikoli žalobkyní předpokládané částky 28 499,16 Kč). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Protože žalovaný již uhradil celkem 78 121,63 Kč (36 121,63 Kč + 42 000 Kč), tedy více než poskytnutých 60 000 Kč, nezbylo soudu, než žalobní návrh v celém rozsahu zamítnout.
11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.