18 C 122/2022-21 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 280 Kč s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 7. 10. 2021 veřejným dopravním prostředkem - vlakem č.373 jehož provozovatelem je právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], žalovaný cestoval bez platné jízdenky, jízdné ve výši 280 Kč a přirážku 1 000 Kč neuhradil. 2. Žalobce aktivní legitimaci ve sporu prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 4. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce k výzvě soudu s tímto postupem vyslovil souhlas, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Předloženou listinou, a to potvrzením o nedodržení SPPO a Oznámením o závadách ze dne 7. 10. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný cestoval 7. 10. 2021 vlakem č. 373 v úseku Kolín – Brno Kr. Pole a to bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 280 Kč ani sankci 1 000 Kč žalovaný však nezaplatil. <i>6. Podle § 2550 o.z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>7. Podle zákona č. 266/94 Sb. o drahách v platném znění, § 37 odst. 5,6, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku.</i> 8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyhověl jí a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil zaplatit jízdné 280 Kč a přirážku 1 000 Kč, která je stanovena dle smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobce a to s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení. Žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil, proto mu byla uložena povinnost zaplatit i úroky z prodlení dle § 1970 o.z., které jsou ve výši odpovídající nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 9. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a dále odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč (převzetí, sepis žaloby, ½ úkon za jednoduchou výzvu), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.). 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 11. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.