18 C 126/2021-212 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou podepsanému soudu dne 3. 5. 2021 určení, že je dědičkou ve třetí třídě dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], který zemřel dne [datum]. Tvrdila, že tento zemřel bez zanechání pořízení pro případ smrti, jako svobodný, bezdětný, jeho rodiče předemřeli. Žalobkyně tvrdila, že s ním žila po mnoho let až do jeho smrti ve společné domácnosti jako družka a o společnou domácnost pečovali. Byli životními partnery, i když spolu nebyli sezdáni. Od roku 2000 bydleli společně v bytě žalobkyně na adrese [ulice a číslo] v [obec], přispívali společně k úhradám na domácnost, v tomto bytě se zůstavitel nejčastěji zdržoval, společně trávili i svůj volný čas, měli společné známé, navštěvovali společně i své rodiny navzájem, včetně rodičů zůstavitele, příbuzných ze strany žalobkyně. Jejich vzájemný vztah byl obecně v okruhu příbuzných, přátel a známých dobře znám. O vztahu věděla i žalovaná, která je sestrou zůstavitele, byli spolu v častém telefonickém kontaktu. Zůstavitel zemřel v bytě na adrese [ulice a číslo] v [obec], který vlastnil, často zde přebýval, protože jej využíval pro svou práci a skladování svých věcí. Přebývání zde však bylo příležitostné a dočasné. Byt nebyl obyvatelný – zůstavitel se ho rozhodl rekonstruovat, nanosil sem spoustu materiálu a nářadí. Žalobkyně by tedy měla být povolána dědit ve třetí dědické třídě podle § 1637 o.z. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popírala, že by v rozhodné době, tedy nejméně 1 rok před smrtí zůstavitele, žila žalobkyně a zůstavitel společně v bytě žalobkyně, že by jí přispíval k úhradám na domácnost. Tvrdila, že žalobkyně byla pouze dlouholetou přítelkyní jejího bratra, ten jí pouze navštěvoval v jejím bytě a v době její časté nepřítomnosti jí chodil do bytu zalévat kytky, větrat, něco opravovat a podobně. Rozhodně s ní nikdy trvale nebydlel a nevedl společnou domácnost. Žalobkyně ještě před uplatněním dědického práva opakovaně uváděla skutečnosti, z nichž je zřejmé jen to, že byla se zůstavitelem v přátelském vztahu, ovšem nikdy spolu nebydleli, ona neměla klíče od jeho bytu, zůstavitel a žalobkyně žili každý ze svých prostředků, každý uhrazoval své potřeby a hradil náklady ve svých bytech, v nichž bydlel a na tyto náklady jeden druhému nijak nepřispíval, nikdy společně nehospodařili. Sama žalobkyně měsíc předtím, než uplatnila domnělý dědický nárok, v e-mailu adresovaném žalované uvedla, že zůstavitel se po smrti svého otce postupně přestěhoval na [anonymizováno] ([ulice] ulice). Žalovaná do [obec] jezdila až do smrti svých rodičů, věděla od rodičů i bratra, že tento udržuje dlouholetý vztah s žalobkyní, ale každý bydlel samostatně ve svém bytě, v posledních letech se stále více projevoval v jejich vztahu jejich věkový rozdíl a zdravotní stav zůstavitele a s tím související způsob života a trávení volného času. I dovolené trávili odděleně, zůstavitel jezdil sám do Španělska s partou přátel, trávil s nimi i Štědrý den, Silvestr a Nový rok 2020, tedy nikoli se žalobkyní, ale s přáteli. Žalovaná poukázala na okolnosti smrti zůstavitele, když ze záznamů Policie ČR bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2020 žalobkyně kontaktovala policii s tím, že pohřešuje svého přítele, který by se měl zdržovat na adrese [adresa], a uvedla, že s ním žije v blízkém vztahu, nebydlí spolu, pouze se navštěvují a od jeho bytu klíče nemá, naposledy s ním telefonovala 22. 7. 2020. Uvedla, že od posledního telefonátu cestovala a neměla čas řešit, co je s panem [příjmení]. Myslela si, že odjel na dovolenou do Španělska, jak to poslední dobou pravidelně dělal. Zůstavitel byl nalezen bez známek života v bytě na adrese [adresa], a předběžnou dobu úmrtí stanovila lékařka od [datum]. Žalobkyně nevypravila pohřeb, neuhradila náklady pohřbu, nehradila nutnou základní sanaci bytu, nezařídila parte, neplatila energie bytů zůstavitele po jeho smrti, to vše zařizovala žalovaná se svou dcerou. Pokud by zůstavitel žil s žalobkyní v jejím bytě v [anonymizováno] ulici [číslo], v [obec] nepochybně by v tomto bytě čekal na návrat žalobkyně z dovolené, pokud by vztah byl takový, jak popisuje žalobkyně, nepochybně by tato věděla, kde zůstavitel je a nemusela by se informovat u žalované, která bydlí 160 km daleko. Nevycestovala by opakovaně do zahraničí a nezačala by ho postrádat až 17. 8. 2020. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vedení společné domácnosti s tím, že žalobkyně své dědické právo neprokázala. 3. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 3. 2021, č. j. 32 D 1333/2020-77, byla žalobkyně odkázána soudním komisařem, aby ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] ze zákona jako jeho spolužijící osoba. Usnesení nabylo právní moci 23. 3. 2021. Z usnesení bylo zjištěno, že zůstavitel nezanechal závěť, zemřel svobodný, bezdětný, rodiče předemřeli. Ze zákona byla povolána dědit jeho jediná sestra. O dědické právo se přihlásila i [celé jméno žalobkyně], která se označila za spolužijící osobu. <i>4. Podle § 3069 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.</i> <i>5. Podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.</i> <i>6. Podle § 1637 odst. 1 o.z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> 7. Soud na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav: 8. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že tato se do bytu v [anonymizováno] ulici nastěhovala v roce 2000, většinu věcí předělával pan [příjmení], nic mu za to neplatila, bydleli spolu, přespával zde, přinesl nějaké jídlo, něco si uvařili, zaléval jí kytky, když nebyla doma, staral se o byt, zajišťoval odpočet plynu. Jezdili na nákupy jeho autem, opravoval jí kolo, odhrnoval sníh před domem, také dělal věci pro dům – opravoval zvonky, elektriku, mandl, chodil za ní na schůze SVJ a to až do poslední doby. Měl u ní věci osobní spotřeby – oblečení, kosmetiku, nářadí, kolo, koloběžku, kolečkové brusle. Tento byt vybírali společně, protože jeho byt byl malý, ten označila za„ kutloch“, byla tam hromada všeho. Nájem v bytě platila žalobkyně sama, společně platili jídlo, prací prostředky, někdy jídlo přinesl on, nebo věci do domácnosti a ona uvařila. Prala i nějaké osobní věci zůstaviteli. Nákupy platili napůl, nebo je platil zůstavitel. Když odjížděla někam, šel jí zůstavitel doprovodit a při návratu na ni zase čekal, naposledy to bylo v únoru 2020. Do bytu ve [anonymizováno] ulici nechtěl zůstavitel, aby chodila, nedal jí klíče, chtěl svoje soukromí. V době, kdy byl covid, učila online a sešli se večer, zůstavitel byl doma, ona byla doma a navštěvovali se, o víkendu třeba někam odjela, třikrát týdně byl u ní, přespal, viděli se pořád, ona u něj nebyla. Se zůstavitelem jezdili společně na dovolené, ale i ona cestovala sama služebně, v Maďarsku spolu byli asi 6 x a to v roce 2018, 2019, do Španělska jezdil zůstavitel s partou z [obec] na jaře i na podzim, kde stavěl a boural stany, dělal tam revize. Zůstavitel dělal revize plynu a elektriky, ještě v roce 2020 mu pomáhala s daňovým přiznáním. Pomáhal s elektrikou i v jejím bytě i lidem v jejím bydlišti. Když začala zůstavitele postrádat, myslela si, že má vypnutý mobil, protože se naštval, neboť nesouhlasil s jejím odjezdem do Chorvatska v době covidu. Tehdy šla do bytu ve [anonymizováno] ulici, zvonila, nikdo jí neotevíral, ptala se i sousedky, zda ho neviděla, byla i v bytě v [anonymizováno] a druhý den šla na policii. Předtím si našla telefon na jeho sestru – žalovanou, která jí sdělila, že tato se zůstavitelem měsíc nemluvila. Žalobkyně naposledy viděla zůstavitele 21. 7. 2020, tehdy odjela do Chorvatska, vrátila se po 10 dnech, pak odjela na Slovensko, přijela v neděli, nedovolala se zůstaviteli, zvonila na něj a další den šla na policii. V době, kdy byla na dovolené, mu psala SMS, ale neodpověděl jí, nezvedal telefon. 9. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že vztah žalobkyně a jejího bratra začal před třiceti lety, za celou dobu se s žalobkyní setkaly pětkrát až šestkrát, naposledy jí viděla v roce 2007 na pohřbu svého otce. Popřela, že by její bratr žil ve společné domácnosti s žalobkyní, naopak každý žil ve svém bytě, navštěvovali se, trávili spolu hodně času, ze začátku její bratr toužil po rodině, po dětech, ale žalobkyně byla hodně na cestách a on byl hodně sám. Sám se o sebe staral, pral si, c