18 C 47/2022-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 28. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 219,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci mezi sebou prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 2. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl sjednán na dobu určitou a to do 30. 3. 2021. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutou jistinou vrátit celkem částku 5 247,47 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, úvěr ani poplatek neuhradil a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení i úroků z prodlení a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, tak jak bylo sjednáno ve smlouvě a to za dobu od 31. 3. 2021 do 28. 11. 2021 ve výši 972 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá v tomto řízení zaplacení: jistiny ve výši 4 000 Kč úroků a poplatku za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 1 247,47 Kč smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 4 000 Kč od 31. 3. 2021 do 28. 11. 2021 úroku z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 4 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení. Pokud jde o smluvní pokutu, tak žalobce požaduje s odkazem na § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu, která představuje jen polovinu nesplacené jistiny poskytnutého úvěru. Ke zkoumání samotné úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., přičemž rozsah posouzení u poskytovaného úvěru ve výši 4 000 Kč je jiný, než v případě úvěru v částce několika desítek či set tisíc. Žalovaný předložil výplatní pásky za období listopadu 2020 – ledna 2021, jeho pravidelný příjem byl ve výši cca 12 000 Kč, podle výpisů z databáze EUCB, neměl žalovaný žádné úvěry po splatnosti, v databázi CEE, ISIR, Black List neměl žádné záznamy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>10. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>11. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 13. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2021, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla k žádosti žalovaného peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč na účet, který žalovaný ve smlouvě označil, když před tím byla posouzena bonita žalovaného, vyhodnocena jeho úvěruschopnost. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36% p.a.,, úvěr měl být splacen jednorázově společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 137 Kč a úrokem 110,47 Kč a to do 28 dnů. Účastníci dle bodu 4.4.3 smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, a to do zaplacení. 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů o příjmu žalovaného, který byl prokázán výplatními páskami, kdy jeho měsíční příjem přesahuje částku 12 000 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen ve sjednané lhůtě úvěr zaplatit. Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr poskytla, žalovaný však úvěr ve sjednaném termínu nezaplatil a to ani po předcházejících výzvách, proto se žalobkyně nyní po právu domáhala zaplacení dlužné částky včetně sjednaného úroku, poplatků i smluvní pokuty. Žalobkyně předloženými listinami prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného, naopak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 219,47 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky, kdy žalovaný se nejpozději dnem 31. 3. 2021 ocitl v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení, přičemž výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s aktuální judikaturou (výrok I.). 16. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši je