20 C 363/2021-67 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím shora. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 110 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných dlužných závazků žalované a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 980 Kč počínaje dnem 15. 11. 2017. Úvěr byl úročen sazbou 14,70 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr žalované poskytla dne 27. 10. 2017 bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila úvěr dopisem ze dne 19. 4. 2021 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušila splátkovou povinnost dle smlouvy. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Nadále dluží žalobkyni na jistině částku 93 427,28 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 5 496,50 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 208 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 23. 9. 2021 ve výši 2 346,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 98 923,78 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila celkem 83 060,09 Kč, úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila na základě její žádosti o úvěr, výpisu z jejího účtu a čestného prohlášení o příjmu, kontrolovala též dostupné informace v interních a externích databázích, zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celé řízení zůstala pasivní. 3. Soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, přestože jí bylo usnesení se žalobou doručeno dne 18. 3. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště. S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobním návrhu. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 4. Smlouvou o splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Konsolidace Plus) ze dne 27. 10. 2017 uzavřenou mezi žalovanou jako klientem a žalobkyní jako bankou, sazebníkem, všeobecnými produktovými podmínkami, produktovými podmínkami, žádostí o úvěr, čestným prohlášením o výši příjmu a výpisy z běžného účtu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které banka poskytla žalované dne 27. 10. 2017 úvěr 110 000 Kč, když částka 77 847,76 Kč byla zaslána převodem na účet žalované č. [bankovní účet] a částka 32 152,24 na splátky dluhu na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], úrok z úvěru byl sjednán ve výši 14,70 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky banky. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v 93 měsíčních splátkách po 1 980 Kč, když poslední splátka měla být ve výši 1 750,83 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit 185 794,83 Kč. Žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou u [právnická osoba] s příjmem 15 200 Kč, uvedla trvalou i korespondenční adresu [adresa]. [anonymizována dvě slova]. Žalovaná v době uzavírání předmětné smlouvy měly být svobodná, bydlet v pronajatém domě či bytě, neměla žádnou vyživovací povinnosti, žádní srážky ze mzdy, nic nesplácela, užívala mobilní telefon a měla nulové náklady. Prokázán byl pouze příjem žalované v průměrné výši 13 825 Kč měsíčně čistého za období 11/2016 – 3/ 2017, který jí byl zasílán na účet, v srpnu její příjem činil 21 894 Kč, období 4-7/ 2017 pobírala nemocenské dávky. Kladný zůstatek na účtu (výpisy od měsíce ledna 2017) měla žalovaná pouze 31. 1. 2017, 28. 2. 2017 a 31. 3. 2017, v pozdějších měsících byl vždy záporný v řádech tisíců až desetitisíců, přičemž kladný zůstatek k 31. 3. 2017 byl pouze díky úvěru [číslo] ve výši 25 000 Kč. Původní úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy [číslo] ve výši 35 000 Kč měla žalovaná splácet po 1 476,38 Kč měsíčně. 5. Dopisem ze dne 21. 4. 2021 odeslaným dle podacího archu dne 24. 4. 2021 bylo prokázáno, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek předmětné smlouvy žalovanou svoji pohledávku z úvěru výše zesplatnila ke dni 19. 4. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 101 264,98 Kč nejpozději do 5. 5. 2021. Z uvedené částky činila jistina 93 427,28 Kč, poplatky 1 908 Kč a úroky 5 496,50 Kč, úroky z prodlení 133,20 Kč a náklady na upomínání 300 Kč. 6. Dopisy z 30. 9. 2021 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 103 635,14 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od doručení tohoto dopisu s upozorněním na možné soudní řízení, nebude-li daná částka uhrazena. Dopis byl žalované zaslán na tři různé adresy vč. adresy uvedené na smlouvě i žádosti o úvěr a adresy jejího trvalého bydliště dne 1. 10. 2021. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 11. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložil pouze výpis z běžného účtu žalované. Z něj a předmětné úvěrové smlouvy vyplývalo, že v době před poskytnutím úvěru již byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, který nezvládala řádně splácet, a v předchozí době byly její zůstatky na účtu opakovaně v záporných hodnotách. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (nedošlo k řádnému ověření výdajů žalované). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192 2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka