20 C 61/2022-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 42 045,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 860,54 Kč, úroku ve výši 33,799 % ročně z částky 42 045,46 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 940,16 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 045,46 Kč za období od 1. 2. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že dne 3. 4. 2019 byla mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena úvěrová smlouva č. SSU19/100775, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 55 650 Kč na nákup zboží (osobní automobil) u prodejce; částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo prodejci. Byla sjednána roční úroková sazba 33,799350 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 124 Kč, kdy celkem měla uhradit částku 101 952 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to ověřením existence jiných úvěrů žalované a jejich hrazení (registr SOLUS), centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a credit scoringem, kdy byly posouzeny příjmy a výdaje žalované, jakož i věk, rodinný stav či jiné splátky. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto v žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 22. 12. 2020 a žalovanou vyzvala k zaplacení celého úvěru. Žalovaná do dne podání žaloby uhradila toliko 41 328 Kč, z toho 7 344 Kč po zesplatnění. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 803,54 Kč jako úrokového vyrovnání od 1. 12. 2020 do 22. 12. 2020, tj. předepsaný a neuhrazený úrok za část měsíce (celkem 21 dní), kdy došlo k zesplatnění úvěru. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně zdůraznila, že přesný postup při ověření úvěruschopnosti není stanoven a poskytovatel úvěru tak postupuje přiměřeně dle okolností případu. Z listinných důkazů k úvěruschopnosti předložila výpis z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Příjmy, výdaje a počet dětí sdělila žalovaná při žádosti o úvěr, žalobkyně je více neověřovala. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla zasílána na adresu trvalého pobytu a na adresu zjištěnou ze zprávy Úřadu práce ČR. 3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 4. Úvěrovou smlouvou č. SSU19/100775 ze dne 3. 4. 2019 bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované účelový úvěr ve výši 55 650 Kč, na nákup osobního auta, současně byla sjednána úroková sazba ve výši 33,799350 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila 39,6 % Celkem se žalovaná zavázala ve 48 měsíčních splátkách po 2 124 Kč zaplatit částku 101 952 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena 1. 5. 2019. Žalovaná na smlouvu připojila svůj vlastnoruční podpis. Podle čl. 8. úvěrových podmínek může poskytovatel úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit mj. pokud se úvěrovaný dostane do prodlení se splacení alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. 5. Z listiny„ Matriční list klienta“, se podává, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla, že ze zaměstnání má čistý měsíční příjem 21 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 1 358 Kč, bydlí v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. 6. O ekonomických poměrech žalované v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nezjistil ničeho, neboť jak uvedeno výše, žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, na základě jakých konkrétních listin úvěruschopnost posoudila. Z předložených výpisů bylo zjištěno, že žalovaná neměla záznam v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 14. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 14 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 23. 12. 2020 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. 15. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když nebylo prokázáno, že by si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně zjistila příjmy a výdaje žalované či její vyživovací povinnosti. Vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou při vyplňování žádosti o úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná předložila k ověření listiny prokazující její příjmy, výdaje či počet vyživovacích povinností, ani netvrdila, že by jí žalovaná takové listiny poskytla, když veškeré informace o poměrech žalované