6 C 280/2021-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 21. 12. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 35 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 63 079 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 3 505 Kč, s tím, že poslední splátka činí částku 3 494 Kč a byla splatná dne 21. 6. 2020. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na úhradu zápůjčky nic nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 79 468,24 Kč, když žalobkyně požaduje po žalovaném pouze vrácení částek představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 28. 6. 2021, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 21. 12. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 28 079 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 63 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 505 Kč, když poslední splátka činí částku 3 494 Kč a byla stanovena na 21. 6. 2020. Podle článku 9 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne 21. 12. 2018, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. 5. Listinou ze dne 6. 1. 2021 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka v částce 79 468,24 Kč postoupena žalující společnosti. 6. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 77 694,38 Kč, a to ve lhůtě do 13. 7. 2021. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 35 000 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru převzal dne 21. 12. 2018 v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 35 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v dohodnutých týdenních splátkách. Na tuto pohledávku žalovaný nic neuhradil. Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno více, než jak bylo tvrzeno stranou žalující. Žalovaný je proto povinen s přihlédnutím k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 35 000 Kč. Protože splatnost poslední splátky byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodnuta na 21. 6. 2020, bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. a dále podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení, který byl za dobu od 22. 6. 2020 do data postoupení, tedy do 18. 12. 2020 kapitalizován ve výši 1 750 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 19. 12. 2020 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 9. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Na nákladech řízení tak byla žalobci přiznána odměna za 3 úkonu po 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 13 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 1 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 3 578 Kč.