6 C 310/2021-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 16 198 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 10. 12. 2007 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně půjčka ve výši 29 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 49 184 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 928 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 5. 12. 2008. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na úhradu půjčky zaplatil 12 802 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 36 382 Kč, když žalobkyně požaduje po žalovaném pouze vrácení částek představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2021, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 10. 12. 2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 184 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 49 184 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 928 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2008. Podle článku 1 smluvních podmínek smlouvy o půjčce, které žalovaný podepsal dne 10. 12. 2007, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že délka splacení půjčky poskytnuté na základě této smlouvy je uvedena ve smluvním ujednání stran. 5. Listinou ze dne 6. 1. 2021 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka v částce 36 382 Kč postoupena žalující společnosti. 6. Dopisem ze dne 29. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 71 220,59 Kč, a to ve lhůtě do 13. 8. 2021. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 16 198 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru převzal dne 10. 12. 2007 v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 29 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v dohodnutých týdenních splátkách. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil pouze 12 802 Kč. Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno více, než jak bylo tvrzeno stranou žalující. Žalovaný je proto povinen s přihlédnutím k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 16 198 Kč. Protože splatnost poslední splátky byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodnuta na 15. 12. 2008, bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. a dále podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení, který byl za dobu od 16. 12. 2008 do data postoupení, tedy do 18. 12. 2020 kapitalizován ve výši 14 814,56 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 19. 12. 2020 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 9. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Na nákladech řízení tak byla žalobci přiznána odměna za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 13 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 2 452 Kč.