7 C 136/2017-153 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovaným 1/ a 2/ domáhala určení, že žalovaní jsou vlastníky dvou mostů situovaných nad pozemkem parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, šesti mostů situovaných nad pozemkem parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, jednoho mostu situovaného nad pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná je mimo jiné vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Nad uvedenými pozemky se nacházejí stavby, a to nad parc. [číslo] dva mosty bez evidence, nad parc. [číslo] šest mostů bez evidence, nad parc. [číslo] jeden mostek bez evidence. Uvedené mosty se nachází na území obce a všechny potřebují rekonstrukci. Stát, rep. žalovaní 1/ a 2/, tvrdí, že není vlastníkem těchto staveb a proto nemá povinnost stavby ani udržovat. Stavby se však nenacházejí ani v evidenci majetku obce. Obec není oprávněna vynakládat své prostředky na rekonstrukci cizího majetku, neboť by to bylo v rozporu se zákonem o obcích č. 128/2000 Sb., který jí ukládá pečovat o zachování a rozvoj výhradně svého majetku. Stavby mostů však přímo souvisí s existencí vodního zdroje, respektive nacházejí se nad pozemky tohoto vodního zdroje a proto má žalobkyně za to, že jsou tyto mosty ve vlastnictví státu. Žalobkyně připustila, že u parcely parc. [číslo] lze hovořit případně o komunikaci místní, avšak u parcel parc. [číslo] [číslo] se jedná pouze o komunikaci účelovou, nemůže tak být v majetku obce dle zák. č. 13/1997 Sb. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, protože jako jednotka územní samosprávy je povinna pečovat o zájmy svých občanů a v obecné rovině jako každý subjekt má povinnost předcházet možným škodám na životu a zdraví, proto musí mít vlastníka staveb na jisto, aby zajistila opravu tohoto majetku a možnost jeho obecného užívání. Současně tím chrání veřejný zájem. Žalobkyně dále uvedla, že nemá jiné další informace o tom, kdy a kým byly vyznačené mostky vybudovány, archiv stavebního úřadu, z něhož bylo možné informace čerpat byl na konci války v květnu 1945 společně s celou budovou radnice města Holice zničen, pozemky před a za předmětnými mostky jsou ve vlastnictví žalobkyně,„ stavby“ mostků přímo souvisí s existencí vodního zdroje a jejich existence je přímo spjatá s tímto vodním zdrojem, jsou tedy ve vlastnictví vlastníka pozemku, přes který vedou, tedy ve vlastnictví státu. 2. Žalovaná 1/ navrhla zamítnutí žaloby s tím, že původně příslušnost hospodařit se všemi dotčenými pozemky připadla Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Vzhledem k tomu, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] tvoří hlavní odvodňovací zařízení, byla příslušnost hospodařit s těmito pozemky v roce 2017 převedena na zemědělskou vodohospodářskou správu, jejímž právním nástupcem je právě žalovaný 1/. Ze zápisů o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu vyplývá, že předmětem předávaného majetku jsou vodní plochy, toky a koryta. Můstky nebyly součástí díla a nebyly ani součástí převodu. Žalovaná 1/ tyto stavby mostků nepřevzala, nemá je v evidenci a ani je nespravuje. Mostky vedou nad označenými pozemky a jsou součástí komunikací spojujících pozemky ve vlastnictví žalobce. Lze tedy předpokládat, že mostky - vzhledem k jejich umístění - spojují obecní pozemky a slouží jako cesty pro přístup a příjezd k rodinným domům obyvatelů obce. Předmětné mostky nejsou pro existenci a funkčnost vodohospodářského díla nezbytné a toto dílo může existovat i bez nich, nelze se tak ztotožnit s názorem žalobkyně, že mostek je automaticky ve vlastnictví majitele vodního toku, naopak je nutné poukázat na ust. § 1023 o.z. dle kterého je vlastník pozemku nucen snášet užívání prostoru nad pozemkem, je–li proto důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit. Mostky jsou součástí místních komunikací a jsou využívány obyvateli obce, slouží tak žalobkyni (obci a jejím obyvatelům). Co do další právní argumentace se žalovaný ztotožnil s názorem žalované 2/. 3. Žalovaná 2/navrhla taktéž zamítnutí žaloby s tím, že mostky nejsou v majetku státu, příslušnost hospodaření s nimi Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nenáleží. Pro uznání žalobkyní tvrzeného vlastnického práva státu k mostkům nemá žalovaná 2/ důvod. Žalobkyně podanou žalobu na určení vlastnictví mostků založila na zásadě zakotvené v § 506 o.z., tedy že„ součástí pozemku je i prostor nad povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení vč. toho, co je zapuštěno v pozemku“ a dovozuje z toho závěr, že stavby mostků jsou součástí vodních toků, nad kterými se nacházejí, tedy v daném případě pozemků – p.p. [číslo] v k.ú. [obec] a p.p. [číslo] v k.ú. [část obce], které jsou vlastnictvím státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit pouze s jedním z uvedených pozemků a to pouze s pozemkem - pozemkovou parcelou [číslo] druh pozemku vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku umělé v k.ú. [obec]. S dalšími dvěma pozemky – pozemkovými parcelami [číslo] [číslo] je příslušný hospodařit [anonymizována tři slova], neboť tyto pozemky tvoří hlavní odvodňovací zařízení k okolním zemědělským pozemkům a toto HOZ (hlavní odvodňovací zařízení) je ve správě [anonymizována tři slova]. Tyto pozemky potřebuje [anonymizována tři slova] pro výkon své působnosti a plnění svých funkcí. Druhý žalovaný proto namítl nedostatek pasívní legitimace ve vztahu k určení vlastnictví mostků, které se nacházejí nad p.p.č. [číslo] [číslo] tedy jinak řečeno, nelze určit že [název žalované] by měl být vlastníkem mostků, které překlenují vodní toky, které nejsou vůbec v jeho příslušnosti hospodařit, ale jsou v příslušnosti hospodařit [anonymizována tři slova]. Podle ust. § 21a odst. 1 písm. b) o.s.ř. za stát před soudem vystupuje organizační složka příslušná podle zvláštního právního předpisu. Tím je zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 9 odst. 1 a § 14 odst. 4 tohoto zákona příslušná je ta organizační složka státu, která má k majetku, jehož se řízení týká, příslušnost hospodařit. Pokud by před soudem ve věcech týkajících se majetku, měla vystupovat jiná než příslušná organizační složka, muselo by to být upraveno zvláštním právním předpisem. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit pouze s pozemkem – p.p. [číslo] tj. s korytem vodního toku umělého. Ze žádných dostupných dokumentů nelze dovodit, že by součástí tohoto koryta vodního toku byly i mostky, tyto vedou nad ním a komunikačně spojují pozemky, které jsou všechny ve vlastnictví žalobkyně. Lze předpokládat, že mostky vzhledem k jejich umístění a stavu takto odedávna spojovaly obecní pozemky, které slouží jako cesty pro přístup a příjezd k rodinným domům fyzických osob (obyvatel obce). Nelze souhlasit s teorií, že most je automaticky vlastnictvím toho, kdo vlastní vodní tok. Dle této teorie by např. Karlův most v Praze byl ve vlastnictví toho, kdo vlastní pozemek koryta řeky Vltavy. Dle veřejně dostupných údajů katastru nemovitostí lze ověřit, že tomu tak není, Karlův most (vč. pilířů stojících v korytě řeky) je v majetku Hl. města Prahy a pozemek, který tvoří koryto Vltavy vlastní stát, s právem hospodaření pro Povodí Vltavy, státní podnik. Druhý žalovaný poukazuje i na ustanovení § 1023 o.z. Žalovaná 2/ má za to, že mostky jsou součástí komunikací, které po nich vedou, jsou takto (k jízdě a chůzi) užívány už odedávna a proto nemohou být součástí pozemku – vodního toku. Žalovaná 2/ nikdy nebránila jejich užívání, nepovažuje se za jejich vlastníka. Žalovaná 2/ nabyla příslušnost hospodařit k pozemku – p.p. [číslo] v r. 2005. Tato parcela vznikla z původní parcely pozemkového katastru (PK) [číslo] místní prostor – později potok (struha) zapsané v Pozemkové knize v seznamu I. – Veřejný statek pro katastrální obec Dolní Roveň. Veřejným statkem (podle komentáře k čs. zákoníku občanskému Rouček-Sedláček z r. 1935) se rozumí nemovité věci, které správními předpisy byly určeny veřejnému (obecnému) užívání. Jsou to veřejné vody a veřejné cesty. Obec jako orgán veřejné správy v přenesené působnosti vykonávala správu veřejného statku. Veřejný statek se stal dnem účinnosti ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava 9. května (§ 147) národním majetkem, a dle zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, s tímto národním majetkem hospodařily místní národní výbory. Po vzniku obcí se pozemky tvořící koryta vodních toků nestaly vlastnictvím obcí, neboť dle čl. 10 odst. 1 ústavního zákona č. 100/1990 Sb. jsou vodní toky ve státním vlastnictví. Již dl