9 C 217/2022-26 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 4. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 18 500 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 18. 4. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě půjčil žalované částku 45 000 Kč. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku 43 241 Kč, která představovala kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 831 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a náklady za komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Celkovou částku se zavázala splatit v 24 měsíčních splátkách po 3 677 Kč, poslední splátka měla být zaplacena 18. 4. 2020. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými splátkami a právní zástupce měl právo požadovat po žalované uhrazení celé částky i spolu s úroky z prodlení. Žalovaná uhradila pouze částku 26 500 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18. 12. 2020 pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 86 579,50 Kč, její příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované ve výši 18 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 19. 4. 2020 do 18. 12. 2020 částkou 1 253,89 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení zákonnou sazbou 10 % ročně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu, a to na adresu evidovanou v informačním systému základních registrů. Doručeno bylo dne 13. 7. 2022 vhozením do domovní schránky. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 27. 6. 2022 vyzvána ke sdělení svého stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako zelená v hotovosti ze dne 18. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si půjčila částku 45 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s poplatky ve výši 43 241 Kč formou měsíčních splátek po 3 677 Kč po dobu 24 měsíců. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalované sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byla vyzývána k zaplacení dlužné částky ve výši 126 555,07 Kč bez příslušenství. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná vyzývána žalobcem k zaplacení dlužné částky nejpozději do 13. 7. 2021. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. je žalovaný povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši 45 000 Kč, kterou se zavázala splácet a splatit spolu s dohodnutými poplatky a úroky ve výši 43 241 Kč v měsíčních splátkách po 3 677 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena 18. 4. 2020. Uhradila však pouze částku 26 500 Kč. Žalobce, zřejmě si vědom neplatnosti sjednané smlouvy, požadoval po žalované pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu částky, kterou žalované zapůjčil – 45 000 Kč a částky, která mu byla vrácena – 26 500 Kč, což činí částku žalovanou, tj. 18 500 Kč. Tomuto návrhu bylo soudem vyhověno, neboť žalovaná uhradila na jistinu pouze částku 26 500 Kč a získala tak neoprávněný majetkový prospěch ve výši 18 500 Kč, který je povinna vrátit. Rovněž je povinna uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 18 500 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení ve výši 10 % z dlužné částky. Za období od 19. 4. 2020 do 18. 12. 2020 byly úroky již kapitalizovány (vypočteny) částkou 1 253,89 Kč a ode dne následujícího, tj. od 19. 12. 2020, je žalovaná povinna hradit dosud nevypočtený úrok ve výši 10 % ročně z částky 18 500 Kč až do její úhrady, i v této části bylo proto žalobě vyhověno. Žalobce je ve věci rovněž aktivně legitimován, když mu byla pohledávka postoupena a žalovaná byla o postoupení informována. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, paušální náhradě ve výši 1 500 Kč, tj. 3 x 300 Kč (návrh ve věci samé, právní zastoupení a výzva k plnění), 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšovala částku 50 000 Kč. Dále byla přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem se tak jedná o částku 2 252 Kč, která byla přiznána, neboť šlo o náklady žalobcem účelně vynaložené. Soud nezjistil a žalovaná netvrdila žádné okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána. 10. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.