10 C 161/2023-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 500,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 287,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 12 500,12 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] dne 24. 2. 2021 (dále jen " Smlouva). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dle Smlouvy tento úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 833,33 Kč splatných vždy k 23 dni v měsíci. Dle odst. 5.1. Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 0,00 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle Smlouvy a Podmínek se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobkyni též poplatky účtované dle Smlouvy a stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Podmínky smlouvy žalovaný nesplnil a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce únor, březen, duben 2022. Vzhledem k situaci využila žalobkyně svého práva dle Podmínek a odstoupila od Smlouvy, a to dopisem, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 6. 4. 2022. Od dne prodlení žalovaného se splácením úročí žalobkyně veškeré splátky po splatnosti v souladu s platnými právními předpisy nadále smluvním úrokem z prodlení dle Smlouvy a dále úrokem z prodlení v zákonné výši, přičemž tyto sazby sečetla v položce kapitalizovaný úrok dohromady. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila a žalobkyně tak žádosti žalovaného vyhověla. Žalovaný dluží na jistině částku 12 500,12 Kč, neuhrazený úrok (se sazbou úroku Smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 24. 2. 2023 na výši 1 287,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 500,12 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobci uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne 31. 7. 2023 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3. Žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] a Smlouvou o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 24. 2. 2021 bylo zjištěno, že dne 24. 2. 2021 uzavřela žalobkyně (úvěrující) s žalovaným (úvěrovaný) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 833,33 Kč, splatných vždy k 23. dni kalendářního měsíce s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 23. 3. 2023. Zápůjční úroková sazba činila 0 % p.a. 4. Dopisem ze dne 6. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy o mPůjčce, neboť byl žalovaný v prodlení se splácením již více jak dvou splátek úvěru poskytnutého žalobkyní. Zároveň žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že k zániku smlouvy dojde dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty. 5. Z transakční historie účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal od žalobkyně bezhotovostně dne 24. 2. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč a ke dni 23. 12. 2021 uhradil žalovaný na úvěr celkem částku 7 499,88 Kč, ke splacení zbývá částka 12 500,12 Kč. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí, když žalovaný v řízení zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, naopak žalobkyně předloženými listinami (smlouva o úvěru ze dne 24. 2. 2021; výzva k úhradě dlužné částky, odstoupení od smlouvy, výpisy z účtu a platební historie, předžalobní výzva) prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr ve výši 20 000 Kč poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 287,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 500,12 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. 10. Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů představovaných zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta 3 x 300 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu, dále pak paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby a předžalobní výzvu (3 x po 100 Kč) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náklady řízení tak celkem přestavují částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 11. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.