11 C 158/2023-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 6.2.2023 požadovala žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 920 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 19.12.2013 smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila částku 13 920 Kč. Součástí dlužné částky byla načerpaná jistina 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 600 Kč, obchodní úrok 1 120 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku, a to včetně nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru formou 58 týdenních splátek ve výši 240 Kč. Své závazky žalovaná řádně neplnila a dlužná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná dosud uhradila částku 1 000 Kč. Celková částka dlužné jistiny ke dni podání žaloby činí částku 12 920 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu se žalobkyně dále domáhala úroku z prodlení z částky dlužné jistiny 7 000 Kč od 30.1.2015 do zaplacení. Uplatňovaná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž pro neplnění podmínek oddlužení bylo insolvenční řízení zastaveno. Z insolvenční přihlášky vyplývá, že dlužná částka na čerpané jistině činila 7 000 Kč a na dalších platbách 5 920 Kč, tedy celková dlužná částka činí 12 920 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou upomínku žalobci neuhradila. 2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitel úvěruschopnost žalované posoudil na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost žalované (zaznamenané též v žádosti o úvěr) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaná poskytla při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v kartě zákazníka přiložené k úvěrové smlouvě. Původní věřitel dále zjišťoval informace nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalované za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Následně původní věřitel shledal, že žadatel - žalovaná - je schopen poskytnutý úvěr splácet. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2018 žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 25.4.2018. 4. Usnesením č.j. 11 C 158/2023-29 ze dne 12.7.2023 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované do vlastních rukou včetně žaloby doručeno dne 11.8.2023 v souladu s ust. § 46b a § 49 o. s. ř., neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. <i>6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 19.12.2013, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 19.12.2013 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 13 920 Kč, která je tvořena půjčkou ve výši 8 000 Kč, souhrnným poplatkem 5 920 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela (uhradila pouze částku 1 000 Kč), byla vyzvána ke splacení celé pohledávky. 12. Z žádosti o půjčku (karta zákazníka) ze dne 19.12.2013 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že pracuje jako manipulační dělník ve [právnická osoba] s.r.o, má čistý příjem ve výši 13 700 Kč měsíčně a celkové výdaje 6 900 Kč měsíčně (výdaje na bydlení 2 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, spoření 500 Kč, telefon 400 Kč), žalovaná nemá nezaopatřené děti, žije v nájmu, nemá žádnou půjčku ani nevlastní žádné vozidlo. Žalovaná měla předložit občanský průkaz, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výpis z účtu. 13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o půjčce, je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků. 15. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí