11 C 404/2022-105 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 zaplacení celkem částky 27 221 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 25. 9. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu [číslo] s produktovým názvem P [příjmení] [příjmení] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 827 Kč, celkem tedy 28 827 Kč, a to formou hotovostních 45 týdenních splátek po 641 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, na dluh uhradila pouze 11 106 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 10 413,20 Kč, dlužné částky poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 307,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 598,18 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny 10 413,20 K od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 10 413,20 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalované v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupkyní právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalované 30 101 Kč, odhadované měsíční výdaje 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 21. 6. 2023 řádně předvolána (předvolání spolu s žalobou považoval soud žalované za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dnem 5. 6. 2023, když žalované byla zanechána výzva a zásilka na poště uložena dne 24. 4. 2023), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně podáním ze dne 21. 12. 2022 mimo jiné vzala žalobu částečně zpět, a to co do úroků ve výši 17,25 % p.a. z jistiny 10 413,20Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení s tím, že s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru požaduje pouze úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. namísto 29 % ročně za uvedené období. Podepsaný soud usnesením č. j. 11 C 404/2022-81 ze dne 3. 1. 2023 řízení co do úroku ve výši 17,25 % p.a. z jistiny 10 413,20 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení zastavil. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 9. 2019, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 25. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 641 Kč s poslední splátkou 623 Kč, tedy celkem částku 28 827 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 16 000 Kč, pojištěním ve výši 1 350 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 11 477 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 130 Kč, odměny za administrativní zpracování a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 5 593 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 754 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela a byla vyzvána ke splacení celé pohledávky. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy zaměstnána jako dělník s čistým měsíčním příjmem 30 101 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 3 000 Kč (bez další specifikace) a interní splátky činily 5 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně k prokázání tvrzení navrhovala výslech svědkyně [jméno] [příjmení], které bylo předvolání k jednání na den 21. 6. 2023 doručeno fikcí dne 29. 5. 2023, k jednání se však nedostavila a žalobkyně následně na provedení výslechu svědkyně netrvala. <i>Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výstup z centrální evidence exekucí, podle něhož jsou proti žalobkyni pravomocně zahájeny 4 exekuční řízení, a to tři od roku 2021 a jedna o od roku 2022, a zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnosti. Jako příjem byla konstatována částka 30 101 Kč. Výdaje žalované byly odhadnuty na částku 3 000 Kč bez bližší specifikace, dále hradila interní splátky 5 000 Kč. Nebyly tedy předloženy žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně řádně provedl ověření výdajů žalované. Výdaje specifikované částkou 3 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, pokud mají zahrnovat veškeré výdaje žalované spojené se stravou, bydlením apod., a to za situace, kdy žádný další příjem žalovaná nemá a navíc jsou proti ní vedena exekuční řízení. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchů