15 C 76/2023-24 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal plnění uvedeného ve výroku I. jakožto nároků plynoucích ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne 8. 10. 2007. 2 Usnesením Okresního soudu v Pardubicích z 12. 7. 2023, které bylo žalovanému řádně doručeno, mu bylo uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil, zda nárok v žalobě uplatněný uznává či nikoli. V případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, bylo mu uloženo, aby ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný byl též poučen, že jestliže se bez vážných důvodů na výzvu soudu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. <i>3 Podle § 153a odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</i> <i>4 Dle § 153 a odst. 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 občanského soudního řádu). Dle odst. 4 téhož ustanovení zákona jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> 5 Vzhledem k tomu, že žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k tomu, zda nárok uplatňovaný žalobcem uznává či nikoli, rozhodl soud dle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání, a to bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 občanského soudního řádu). Tedy uložil žalovanému povinnosti uvedené ve výroku I. rozsudku. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy o zápůjčce a dle § 2390 (vrácení zápůjčky) a § 1970 (úrok z prodlení) občanského zákoníku. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (žalobce tak sám své náklady vyčíslil). Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 1 000 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 200 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 7 Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.