17 C 340/2022-67 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 zaplacení částky 189 062,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi žalovanou a jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) byla dne 23. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 15,4 % p.a. v měsíčních splátkách po 3 965 Kč vždy k 5. dni každého měsíce. Žalovaná porušila smlouvu, když sjednané splátky řádně a včas nehradila. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr s účinností ke dni 1. 12. 2021 zesplatnil. Dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z jistiny ve výši 186 962,43 Kč (184 265,03 Kč neuhrazený zůstatek úvěru + 2 697,40 Kč neuhrazené úroky z úvěru), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 878,33 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, vycházela z údajů sdělených žalovanou, která uvedla příjem ve výši 19 915 Kč s tím, že žije na ubytovně a nemá vyživovací povinnost. [příjmení] dále prověřila žalovanou nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, CBCB. Na základě svého interního ekonomického modelu stanovila výdaje žalované na částku 8 645 Kč měsíčně. Dále zjistila, že žalovaná má kontokorent s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč měsíčně a hotovostní úvěr se splátkou 2 203 Kč měsíčně, který byl předmětným úvěrem konsolidován. Pokud z výpisu z účtu žalované vyplývá, že příjmy a výdaje byly od 1. 1. 2018 do poskytnutí úvěru prakticky vyrovnané, pak z tohoto lze usuzovat pouze na to, že výdaje žalované překračovaly běžně očekávané výdaje odpovídající internímu modelu (jednalo se tedy zřejmě o výdaje nadbytečné, které nebyly nutné). 2. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 16. 1. 2023 řádně předvolána (žaloba spolu s předvoláním k jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 19. 12. 2022, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 8. 12. 2022), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 a seznamem postupovaných pohledávek. O postoupení pohledávky ke dni 1. 2. 2022 byla žalovaná uvědoměna dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 15. 2. 2022. 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Dle Smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2018 [právnická osoba], poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 3 965 Kč měsíčně, splatných vždy do 5. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 7. 5. 2018; úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 15,4 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 84 splátkami. V čl. 8 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru u [právnická osoba], ve výši 101 068 Kč s tím, že zbývající částku úvěru může žalovaná použít pro své potřeby. Dodatkem ke smlouvě ze dne 16. 11. 2018 a dále ze dne 3. 10. 2019 byla splátka úvěru změněna na částku 3 395 Kč měsíčně s tím, že tato je splatná vždy ke každému 20. dni v měsíci. Právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 1. 12. 2021 a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 186 546 Kč, jak vyplývá z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 1. 12. 2021. Výpisem z účtu [číslo] žalobkyně doložila poskytnutí úvěru, jednotlivé platby uhrazené žalovanou v celkové výši 134 713,68 Kč a celkovou výši dluhu. 9. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 23. 3. 2018 soud zjistil, že v rámci tohoto žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí na ubytovně, její čistý měsíční příjem činí 19 915 Kč (tento měl být doložen sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu). Žádné výdaje (nájem, splátky dalších úvěrů apod.) žalovaná neuvedla. 10. Dle výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2018 do 22. 3. 2018 činil zůstatek na účtu k datu 1. 1. 2018 mínus 2 921,77 Kč, příjmy za dané období celkem 59 177,43 Kč a výdaje za dané období celkem 59 174,66 Kč. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výpis z účtu žalované, ze kterého jednoznačně vyplývá, že předchozí dva měsíce před poskytnutím úvěru byly příjmy a výdaje žalované prakticky vyrovnané (k 1. 1. 2018 účet dokonce vykazoval zůstatek ve výši mínus 2 921,77 Kč) a z výpisu z účtu tak není možno dovodit, že žalovaná by byla schopna hradit smlouvou sjednané splátky. Žádné další eventuální příjmy žalované pak doloženy ani zjištěny nebyly. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostateč