17 C 379/2022-34 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 22 979 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 22. 3. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 400 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 22. 3. 2021. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 3 705 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 28. 4. 2021. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy. Rovněž tak potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její součástí. Zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu elektronicky podepsal, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 189 Kč. Zbývající částku neuhradil ani na základě zaslaných výzev. Výše dluhu činí 15 105 Kč a sestává z jistiny a poplatku. Dále je žalobkyní požadována smluvní pokuta z prodlení ve výši 5 374 Kč (po odečtení žalovaným uhrazených 189 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč). K výzvě soudu k doplnění údajů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že v tomto směru nebude doplňovat skutková tvrzení a pro případ posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné požadovala vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 5. 12. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 25. 11. 2022). 3. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu dne 22. 3. 2021 na částku 11 400 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 705 Kč a vše uhradit do 21. 4. 2021 (nikoli do 28. 4. 2021, jak se uvádí v návrhu). Dále byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána smluvní pokuta v případě prodlení s plněním závazků ze smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet [bankovní účet] připsána částka 11 400 Kč od žalobkyně, a to dne 22. 3. 2021 s tím, že se jedná o půjčku [anonymizována dvě slova]. 4. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzýván písemnými upomínkami ze dne 5. 5. 2021, 12. 5. 2021, 19. 5. 2021, 28. 5. 2021, 12. 6. 2021 a předžalobní výzvou dne 27. 7. 2022 s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. 5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně. 8. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření této smlouvy, proto vyzval žalobkyni k doplnění žaloby týkající se právě otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyně k dané výzvě sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby bylo vráceno vše, co podle smlouvy o zápůjčce žalovaný obdržel, tedy vrátil bezdůvodné obohacení a uhradil úroky v zákonné výši a náklady řízení. 9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Vycházeje z vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů má soud za to, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k čemuž také žádné důkazy nebyly předloženy ani navrženy. Jedná se tak o smlouvu neplatnou, čehož si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření k výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni pouze částku 11 211 Kč, když obdržel zápůjčku ve výši 11 400 Kč a uhradil částku 189 Kč, kterou dosud nevrátil, ač k tomu byl žalobkyní mnohokrát vyzván. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl pouze co do částky 11 211 Kč a žalobní návrh zamítl co do částky 11 768 Kč, neboť smlouva byla vyhodnocena jako neplatná a dle této nelze přiznat ani mluvní pokutu (5 374 Kč) a účtované poplatky (2 500 Kč). Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení z částky 11 211 Kč, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení byl pak žalobní návrh zamítnut. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné a v obdobné výši, proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.